12. 9. 2017

Poprava carské rodiny se nekonala?


Důkaz velkého podvodu – falešné carské ostatky

Před třemi roky jsme si na těchto stránkách povídali o podivných nesrovnalostech kolem vyvraždění příslušníků romanovské dynastie na ruském trůnu. Než budeme pokračovat vylíčením posledních událostí kolem tohoto případu, připomeňme si krátce základní údaje. 
Podle oficiální verze byla rodina Nikolaje II. vězněna ve sklepě jekatěrinburgském domu měšťana Ipatěva, kde byla následně v noci na 17. července 1918 bolševiky postřílena. Podle verze neoficiální, kterou jsme ve zmíněných materiálech rozvedli, jsme se však dozvěděli, že bolševici, kteří vězněnou rodinu v Jekatěrinburgu hlídali, na příkaz samotného Stalina popravu jen nainscenovali a Romanovce tajně vyvezli před blížícími se oddíly bělogvardějců a československých legionářů do bezpečí. Díky Stalinovi, který byl příbuzným cara Nikolaje, pak všichni dostali nové identity a v poklidu prožili své životy v utajení.
Co bylo dál?
Na sklonku 70. let byl několik kilometrů od Jekatěrinburgu objeven hromadný hrob a postupně se ujal názor, že právě v něm byly popravení Romanovci pohřbeni. V 90. letech pak byl otevřen a provedena exhumace. Expertýzy, které byly dílem zvláštní komise genetiků sestavené tehdejším vicepremiérem Borisem Němcovem, potvrdily pravost a ostatky byly s velkou pompou pohřbeny v chrámu Petra a Pavla v Petrohradě. Krátce na to se členové rodiny co by mučedníci dokonce dočkali svatořečeni.

Příprava k pohřbu

Situace na chvíli utichla. Ale jen zdánlivě, protože už v roce 2001 japonští genetici dokázali na 100 %, že předchozí expertýza konaná v roce 1998 Němcovovým týmem byl ukázkový diletantismus. Po analýze struktury DNA ostatků a srovnání s analýzou DNA bratra Nikolaje II. velkovévody Georgie Romanova, a dále DNA odebrané ze stop potu z carova oblečení, dospěl profesor Tokijského ústavu mikrobiologie Tatsuo Nagai k závěru, že ostatky nalezené u Jekatěrinburgu rozhodně nepatří ani Nikolaji Romanovi, ani členům jeho rodiny. 

Oznámení japonských genetiků o nepravosti ostatků, které však oficiální ruské úřady už uznaly za pozůstatek po rodině Nikolaje Romanova, nadělalo hodně hluku. To dodalo zvláštní váhu argumentům té skupiny vědců, historiků a genetiků, která je přesvědčena, že v roce 1998 v Petropavlovském chrámu pod rouškou carské rodiny pohřbili naprosto cizí ostatky. 



Tatsuo Nagai
Pravdu o událostech v Jekatěrinburgu se už téměř deset let snaží najít profesor Ruské akademie historie a paleontologie Vadim Alexandrovič Viněr. Za tímto účelem dokonce vytvořil speciální centrum, aby prošetřilo okolnosti smrti členů rodiny. Viněr si je jistý, že pokud nebude rozhodnutí Němcovovy speciální komise uznávající jekatěrinbugské pozůstatky za romanovské, zrušeno, může prohlášení japonských vědců vyvolat v Rusku nový politický skandál. 
O hlavních argumentech a o tom, jaké politické zájmy se točí kolem celého případu, vyprávěl v rozhovoru reportéru Viktoru Bělimovu.

Vadim Alexandrovič Viněr


Vadime Alexandroviči, jaké má Rusko důvody věřit Tatsuo Nagaiovi?
Má jich dost. Je známo, že pro expertýzu takové úrovně potřebujete získat materiál nikoli od vzdálených příbuzných, ale od těch blízkých. Myslím tím sestry, bratry, matku. Co však udělala vládní komise? Vzala vzdálené příbuzné Nikolaje II. a velmi vzdáleného příbuzného v linii Alexandry Fjodorovny - jedná se o anglického prince Philipa. Přitom tu jsou možnosti získat struktury DNA od nejbližších příbuzných: existují například ostatky carevniny sestry Jelizavety Fjodorovny a syna sestry Nikolaje II. Tichona Nikolajeviče Kulikovského-Romanova. Místo toho však bylo srovnání provedeno na základě analýzy vzorků od vzdálených příbuzných, a získány tak velmi podivné výsledky s takovým zněním, jako: "mají shody". „Shoda“ v jazyce genetiků neznamená identitu. "Shody" totiž máme všichni, protože máme dvě ruce, dvě nohy a jednu hlavu. Takže to není argument. Naproti tomu Japonci si na testy DNA vzali vzorky od blízkých příbuzných cara.
Zadruhé: Zaznamenán je zcela jasný historický fakt, že když jednou Nikolaj, ještě jako carevič, cestoval do Japonska, byl tam zasažen mečem do hlavy. Rány byly dvě: 9 a 10 cm. Během čištění druhé z nich byl z lebky vyňat malý fragment kosti tenký jako papír. To však stačí, aby na lebce zůstala stopa - tzv. mozol, který se nevstřebá. Na lebce, kterou sverdlovské úřady, a později i ty federální, vydávaly za lebku Nikolaje II., takový mozol nebyl. A fond "Odhalování" v osobě pana Avdonina (objevitele jekatěrinburgského hrobu) i sverdlovský Úřad soudně-medicínské expertýzy zastoupený panem Něvolinem říkaly vše, co se právě hodilo: že prý Japonci udělali chybu, že se rána mohla vstřebat a tak dále.

Nikolaj v Japonsku, 1891
A co udělali Japonci? Ukazuje se, že po návštěvě Nikolaje v Japonsku zůstal zde zakrvácený šátek, nátělník, gauč, na kterém seděl, a šavle, kterou ho udeřili. To vše se nachází v muzeu města Ocu. Japonští vědci porovnali DNA krve, která zůstala po zranění na šátku, a DNA z pilin kosti nalezené v Jekatěrinburgu. Ukázalo se, že struktury DNA byly zcela odlišné. Nyní se Tatsuo Nagai rozhodl shrnout všechny tyto údaje v jednu komplexní studii. Jeho expertýza trvala celý rok. Šetření japonských genetiků následně přesvědčivě ukázalo, že expertýza provedená skupinou jmenovanou Borisem Němcovem byla naprosto zmatečná. 
Ale analýza provedená Japonci je pouze jedním článkem v celém řetězci důkazů o podvodu. Podle stejné metody provedl vyšetření ještě další genetik, prezident Mezinárodní asociace soudních lékařů pan Bonte z Düsseldorfu. Ten navíc prokázal, že objevené pozůstatky jsou příbuzné - s dvojníky carské rodiny.

Proč jsou Japonci na důkazu chyby vlády RF a ruských genetiků tak zainteresovaní?
Jejich zájem je zde čistě profesionální. V jejich držení jsou totiž věci, které mají prokazatelný přímý vztah nejen k historii Ruska, ale i k celému spornému případu. Mám na mysli šátek s krví cara. Jak známo, genetici se v této otázce rozdělili, stejně jako vědci-historici. Japonci se opírali o tu skupinu, která se snaží dokázat, že ostatky nepatří Nikolaji II. a jeho rodině. A podpořili to nikoli proto, že by si takový výsledek přáli, ale proto, že jejich výsledky samy o sobě ukázaly zjevnou nekompetentnost vedoucího ruské vládní skupiny, a tím větší neschopnost celé vládní komise, která byla k tomu účelu zřízena vicepremiérem. Závěry Tatsuo Nagaie jsou tím posledním a velmi silným argumentem, který je těžké vyvrátit.

Byly nějaké ohlasy na vyjádření Nagaie ze strany oponentů?
Byly tu nějaké výkřiky. Od téhož Avdonina. Prý nač nějaký japonský profesor, když výsledek ruských genetiků podpořil i gubernátor Sverdlovské oblasti! Pak bylo ještě řečeno, že je to všechno inspirováno nějakými temnými silami. Jakými? Zdá se, že je jich mnoho, počínaje tehdejším patriarchou Alexejem II. Protože církev původně stanovisko oficiálních orgánů nepřijala.

Řekl jste, že analýza DNA je jen jeden článek v řetězci důkazů. Jaké ještě existují argumenty, prokazující, že v Petropavlovském chrámu žádné ostatky poslední carské rodiny nejsou?
Existují dva bloky argumentů. První blok je medicína. Původně se o Nikolaje Alexandroviče a jeho rodinu staralo 37 lékařů. Přirozeně se tedy zachovaly i lékařské dokumenty. Jsou tu jen samá nejjednodušší vyšetření. A první argument, který jsme našli, spočívá v nesouladu dat záznamů lékařů se stavem skeletu N 5. Tento skelet byl vydáván za kostru Anastasie. Podle záznamů lékařů byla vysoká 158 cm. Byla malého vzrůstu a baculatá. Kostra, která je pod jejím jménem pohřbena v Petropavlovském chrámu, má výšku 171 cm a je to skelet hubeného člověka. 
Za druhé je to onen kostní mozol, o kterém jsem již mluvil.
Za třetí. V denících Nikolaje II., když byl v Tobolsku, existuje zápis: "Seděl jsem u zubaře". Začali jsme s řadou kolegů-historiků hledat, kdo byl tehdy zubařem v Tobolsku. Tedy spíše byla - jediná na celé město - Maria Lazarevna Rendel. Zanechala svému synovi záznamy stavu zubů Nikolaje II. Uvedla zde, jaké plomby provedla. Požádali jsme soudní lékaře o informaci o zubních výplních v carově lebce. A ukázalo se, že nic neodpovídá. Ale sverdlovský Úřad soudně-medicínské expertýzy opět prostě sdělil, že se Rendlová spletla. Jak se však mohla splést, když carovi zuby osobně léčila?
Začali jsme hledat jiné záznamy. A já jsem našel ve Státním archivu RF na Velké Pirogovské 17 záznamy rodinného lékaře Jevgenije Sergejeviče Botkina. V jednom z deníků je věta: "Nikolaj II. nešťastně vylezl na koně. Spadl. Zlomenina nohy. Rána je lokalizována. Vložena sádra". Ale na kostře, kterou se snaží vydávat za ostatky Nikolaje II., žádné stopy po zlomenině nejsou. A to jsme zjistili s minimálními náklady. Stačilo se podívat do archivů v Moskvě a Petrohradě. Vyšetřovatel generální prokuratury Solovjev, který vedl tento případ, tak nemusel jezdit za hranice a ubírat z rozpočtu peníze, což on jinak s velkou radostí činil. To však nesvědčí jen o neochotě, ale o tom, že úřady si velmi přály, aby si těchto argumentů a dokumentů nikdo nevšiml.
Druhý blok argumentů je spojen s historií. V první řadě jsme si položili otázku, zda je vůbec poznámka Jurovského, na jejímž základě úřady hledaly hrob, autentická. A tehdy náš kolega, doktor historických věd, profesor Buranov nalezl v archivu ručně psané poznámky, učiněné Michailem Nikolajevičem Pokrovským, nikoli tedy Jakovem Michajlovičem Jurovským. Tam je jasně uveden tento hrob. To znamená, že zápis Jurovského je falešný. Pokrovský byl prvním ředitelem Rosarchivu. Používal ho například Stalin, když bylo třeba přepsat historii. Je znám jeho slavný výraz: "Historie je politika, která je obrácená do minulosti". Poznámka Jurovského je tedy dodatečný podvrh. A když je to podvrh, nemůže ukazovat na správný hrob. To je nyní prokázaná věc.

Má to i právní stránku…
Ta je také plná zvláštností a rozporů. Původně jsme žádali, aby to bylo všechno vyvedeno na právní pole. V roce 1991 se Avdonin, nálezce hrobu, obrátil na Tor-Isetské oddělení ROVD (районный отдел внутренних дел, районное отделение внутренних дел) v Jekatěrinburgu se sdělením o nálezu. Odtud se obracejí na oblastní prokuraturu a tam je jmenována prokurátorská kontrola. Hrob byl otevřen. Dále to ale už není jasné. Trestní řízení nebylo zahájeno, ale v rámci této kontroly je stanoveno prokurátorské šetření. To už je jasný rozpor. Oni měli v souvislosti s nálezem ostatků majících znaky násilné smrti zahájit trestní řízení, jak to požaduje článek 105 trestního zákoníku RF. V důsledku se pak zahajuje trestní řízení podle článku 102. - Vražda, uskutečněná skupinou osob po předběžné dohodě. A tady začala ta pravá politika. Protože vzniká jednoduchá otázka: pokud případ berete v okolnostech smrti carské rodiny, pak koho byste měl zahrnout jako podezřelé z vraždy? Sverdlova, Lenina, Dzeržinského - město Moskvu? Nebo Běloborodova, Vojkova, Gološčenkina – to je Uralsovět, Jekatěrinburg, Rusko? Proti komu zahájíte trestní řízení, když jsou všichni mrtví?
To znamená, že věc je a priori nezákonná, a to by nemělo soudní perspektivu. Ale podle článku 102 je snadnější dokázat, že se jedná o ostatky příslušníků rodu Romanovců, nebo spíše je snadnější si nevšímat argumentů proti. Jak bylo třeba postupovat, pokud se mělo jít podle zákona? Musíte stanovit promlčecí lhůtu, vyjasnit, že tu není nikdo, kdo by měl být přiveden k odpovědnosti. Pak je trestní řízení uzavřeno. Dále je třeba případ dostat k soudu, aby byla právně definována identita osob a pak vyřešeny otázky pohřbu. Ale pro generální prokuraturu byl tento postup nevýhodný. Ta utrácela státní peníze předstíráním horečné činnosti. To znamená, že vše byla jen politika. Vzhledem k tomu, že na tento případ byly vyčleněny obrovské peníze z federálního rozpočtu.
Generální prokuratura zahajuje případ podle článku 102 a zavírá ho s ohledem na to, že se jedná o pozůstatky Nikolaje II. Je to stejný rozdíl, jako mezi kyselým a slaným. Navíc rozhodnutí o ostatcích nebylo přijato soudem, ale vládou Ruské federace dob Černomyrdina. Vláda hlasováním rozhodne, že to jsou ostatky carské rodiny. Je tohle snad soudní rozhodnutí? Samozřejmě, že ne!
Navíc generální prokuratura zastoupená Solovjevem se dožaduje záznamů o důkazech smrti. Budu citovat: "Svědectví o smrti vydáno Romanovi, Nikolaji Alexandroviči. Narozen 6. května 1868. Místo narození - neznámé. Vzdělání - neznámé. Místo bydliště až do zatčení - neznámé. Zaměstnání až do zatčení - neznámé. Příčina úmrtí - poprava. Místo smrti - suterén bytového domu města Jekatěrinburg". Řekněte, komu bylo vystaveno takové svědectví? Nevíte, kde se narodil? Nevíte dokonce ani, že to byl car? To je přece výsměch!
26. července 1975 vystoupil na zasedání ÚV KSSS předseda KGB Andropov s návrhem na demolici "vily Ipatěva" ve Sverdlovsku: "Antisovětské kruhy na Západě se pravidelně inspirují různými druhy propagandistických kampaní kolem carské rodiny Romanovců... V poslední době Sverdlovsk začali navštěvovat zahraniční experti. Časem se může okruh cizinců podstatně rozšířit a dům Ipatěva se stane objektem jejich velké pozornosti…"
A tak byla nařízena demolice... (Podle jiných zdrojů byly při ní nejen definitivně zničeny jakékoli možné zbývající stopy, ale především při ní byla objevena podzemní chodba vedoucí do blízkého továrního objektu. - pozn. redakce)


Demolice domu Ipatěva, Sverdlovsk, září 1977
Jaký byl postoj církve?
Ta tyto ostatky nemůže uznat za pravé, když vidí všechny ty rozpory. Církev zpočátku rozlišovala dvě otázky – zvlášť ostatky a zvlášť jména. Pak ale, když pochopila, že vláda bude tyto ostatky pohřbívat, přijímá jediné správné řešení typu "Bůh zná jejich jména". A tady je opět paradox. Církev pohřbívá pod heslem "Bůh zná jejich jména" a Jelcin pod tlakem církve pohřbívá nějaké "oběti občanské války". Otázkou je: a koho jsme to vůbec pohřbili?

Jaký mělo podle vás toto všechno cíl? Argument, abychom mohli jezdit „do zahraničí“ je přece slabý. Úroveň hry je určitě výš…
Samozřejmě. Zmínil jsem zatím jen to, co leží na povrchu. Argumentů je zde několik typů. První typ je založen na oblíbené hlášce guvernéra Rosselu "vstoupit do historie". Podstatou tohoto argumentu je blýsknout se na pozadí korunovaných hlav.
Ale banální důvod je i na druhé straně. Kdy se objevil zájem o Romanovy? Tehdy, když se nejprve Leonid Iljič Brežněv a pak i Michail Sergejevič Gorbačov snažili zlepšit vztahy s Buckinghamským palácem. Její Veličenstvo královna Alžběta II. řekla, že do Ruska nevstoupí do té doby, dokud se před ní neomluví za osud Nikolaje II. Nikolaj II. a její otec byli bratranci. A jela až po tom, co se před ní skutečně omluvili. To znamená, že všechny fáze vzniku a zkoumání těchto ostatků jsou úzce spojeny s politickým děním.
K ohledání ostatků došlo několik dní před schůzkou Gorbačova a Thatcherové. Pokud jde o Británii, v bance bratří Beringů leží zlato, osobní zlato Nikolaje II. Pět a půl tuny! Nemohou ho vydat, dokud nebude Nikolaj II. uznán za mrtvého. Nestačí, že zmizel beze stopy, protože nikdo po něm nevyhlásil pátrání. Je přece jasné, že „zmizelým beze stopy“ se nezdá. Podle právních předpisů spojeného království, pokud není mrtvola a chybí i doklady o úmrtí, znamená to, že člověk je naživu. V této situaci se patrně orgány, doufajíce, že bude možné zpracovat některé příbuzné, rozhodly hledat ostatky a nechat provést jejich nekvalitní expertýzy (možná úmyslně nekvalitní. Ozvaly se už totiž hlasy, že právě za to měl Boris Němcov zaplatit v únoru 2015 na mostě pod hradbami Kremlu - pozn. redakce) .

Ale přece ani potom banka bratrů Beringových zlato nevydala…
Generální prokuratura ne náhodou sepsala svědectví o smrti. A skupina občanů požádala banku o peníze. Ale banka tento dokument neuznala. Tam totiž vyžadují rozhodnutí ruského soudu o tom, že Nikolaj II. zemřel a předložit jeho ostatky.

Takže příbuzní jsou schopní se klanět cizímu hrobu, jen aby dostali zlato?
Pro většinu příbuzných je určitě odhalení skutečného hrobu důležitější než zlato. Snažili se je samozřejmě do této špinavé hry vtáhnout. Mnozí odmítli, ale část Romanovců přesto do Jekatěrinburgu na pohřeb přijela.

Co chcete dělat nyní, když se mezi vašimi spojenci objevili tak vlivní lidé jako japonští vědci?
Vrátit případ do přísně právní oblasti. Dostat ho k soudu. Soud odmítne systém důkazů generálního prokurátora. Vzhledem k tomu, že existují již dvě soudní rozhodnutí v Německu o uznání jekatěrinburgských ostatků jako příbuzných Filatovovým. Pak je třeba ještě zjistit, čí že to přesně ostatky jsou, a předat je příbuzným, ať si řeší, kde je pohřbít. To znamená, že procedura odstranění ostatků z Petropavlovského chrámu je na obzoru.

Vy víte, čí to jsou ostatky?
Máme-li věřit německým vědcům, pak to jsou pozůstatky Filatovových, dvojníků Nikolaje II. a jeho rodiny. Nikolaj měl celkem sedm rodin dvojníků. To je taky fakt dnes již známý. Systém dvojníků začal s Alexandrem I. Když byl v důsledku spiknutí zabit jeho otec car Pavel I., zalekl se, že Pavlovi lidé ho zabijí. Dal tedy příkaz vybrat tři dvojníky. Historicky je známo, že na něj byly spáchány dva atentáty. V obou případech zůstal naživu, protože zemřeli dvojníci. Alexandr II. dvojníka neměl. U Alexandra III. se dvojníci objevili po známém neštěstí carského vlaku v Borkách. Nikolaje II. začali zastupovat dvojníci po Krvavé neděli roku 1905. Byly to speciálně vybrané celé rodiny. Vždy až na poslední chvíli se velmi úzký okruh lidí dozvěděl, kterou trasou a ve kterém kočáře pojede skutečný car. A pak zároveň vyjely všechny tři povozy. Na kterém z nich seděl Nikolaj II., nikdo nevěděl.
Doklady o tom leží v archivech třetí pobočky Úřadu Jeho Imperátorského Veličenstva. Bolševici, kteří tento archiv v roce 1917 získali, samozřejmě dostali jména všech dvojníků. Později se v Suchumi objevil Běrezkin Sergej Davidovič, dokonale připomínající Nikolaje II. Jeho manželka Alexandra Fjodorovna Surovceva byla přesnou kopií carevny. A měli i děti - Olgu, Taťánu, Marii a Anastasii. Ti kryli cara.

A kdy o nich začalo být známo?
O Běrezkinovi se mluvilo od roku 1915. Později v sovětských dobách žil v Suchumi. Zemřel v roce 1957. KGB ho používala pro práci s monarchisticky nepřátelskými skupinami obyvatelstva. Ty k němu jezdily jako k Nikolajovi II., a orgány tak průběžně věděly, kdo přijel a proč. Problém s dvojníky skutečně existuje. Tam jen ten chlapec, který představoval careviče Alexeje Nikolajeviče, neměl hemofilii.

A jak dávali dohromady tyto rodiny?
Byly to jak reálné rodiny, tak i zformované. Otázku dvojníků je třeba zveřejnit a studovat. Prokuratura ale dala této verzi „amen“. Už jsem řekl, že nebrala v úvahu žádná svědectví, která by odporovala oficiální verzi.

A existují důkazy, že Filatovovi následovali do Tobolsku a Jekatěrinburgu?
To zatím nevíme. My klademe otázky, ale zatím nám k tomu nedávají potřebné dokumenty. Stopa vede do budovy FSB. Odtud koneckonců v roce 1955 byl organizován únik informace o tom, že hrob nacházející se nedaleko Jekatěrinburgu byl otevřen v roce 1946. Ostatně existuje i závěr doktora lékařských věd Popova, že hrob je starý 50 let a ne 80. 
Jak se u nás říká – v případu Romanových se po jedné odpovědi vyrojí 20 dalších otázek. Případ je tak komplikovaný jako vražda Kennedyho. Protože informace jsou přísně dávkované.

Jaký to mělo význam v roce 1946 otevírat hrob?
Ono je možné, že byl tehdy teprve vytvořen. Připomeňme, že v roce 1946 se dánská občanka Anne Andersen pokusila získat carské zlato. Odstartován byl druhý proces za uznání Andersonové za Anastasii Romanovou. První její proces nebyl nijak ukončen a táhl se až do poloviny 30. let. Pak si dala pauzu a žádost k soudu podala znova v roce 1946. Stalin zřejmě rozhodl, že je lepší udělat hrob, kde bude "Anastasia" ležet, než se se Západem o těchto otázkách dohadovat. Tady mohly existovat dalekosáhlé plány, o mnoha z nich ani nevíme. Můžeme se jen dohadovat.

A Filatovovi v tu dobu žili?
Nevím. Jejich stopa zmizela.

Se kterými příbuznými byl v kontaktu vědec Bonte?
Stýkal se s Olegem Vasiljevičem Filatovem, synem onoho Filatova, který byl dvojníkem podle jednoho zdroje samotného Nikolaje, podle dalšího - Alexeje. Je zřejmé, že Oleg sám „slyšel zvon, nevěda, kde on“. Německý vědec provedl porovnání analýz s německými příbuznými Filatových s jekatěriburgskými ostatky. A dostal stoprocentní shodu. Tuto expertýzu nikdo nepopírá. O ní se jen důsledně mlčí. I když v Německu má status soudního důkazu. O dvojnících ještě nikdo nikdy nemluvil. Já jsem to nějak zmínil v jednom rozhovoru, a byl jsem důrazně upozorněn, že jsem blázen, když zviditelňuji problém, který tu skutečně existuje.

Co plánujete dělat dál?
Chtěli bychom vytvořit jakýsi diskusní klub, uspořádat sérii internetových konferencí. Známý vědec-historik profesor Vladlen Sirotkin shromáždil dokumenty o nárocích Ruska na dluhy Západu. Podle něj nejen my dlužíme Západu, ale že Západ také dluží nám. Částka dluhů činí 400 miliard dolarů. Nám dluží Česká republika (1 miliardu dolarů - pozn. red.), Anglie, Francie, Amerika, Japonsko, Německo a Itálie. Velmi mnoho peněz putovalo na Západ na údajný nákup zbraní v letech první světové války. To byly platby za budoucí dodávky. Ale ty nebyly nikdy realizovány. Tam je naše pohledávka. Tady je problémem cena, která opravdu stojí za vším. Musíme ukázat, že problém je mnohostranný. Pro nás je velmi důležité, že jsme šli proti úřední moci, oficiálním orgánům, včetně vedení Sverdlovské oblasti. Byli jsme dokonce kvůli hledání historické pravdy pronásledováni.


zdroj:
http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/dokazatelstvo-velikogo-podloga-falshivye-carskie-ostanki
překlad: Vlabi

©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

4 komentáře:

  1. v case, ked zomrela rodina, stalin nemal taku moc, aby mohol priamo na svoje triko zachranit carsku rodinu. to je podla mna najslabsi clanok toho clanku. vtedy vladli degesi ako sverdlov, trockij (velitel CA) a lenin. stalin o dva roky neskor ako bola zabita carska rodina mal na zodpovednost tusim utok na warsavu, alebo nieco take ako politruk a tam zahucala kopa vojakov CA, za co len tak tak nedostal povraz. takze to, ze mohol zachranit rodinu beriem ako nemozne.
    dalej to zlato, ze im ho nevydali. no to je predsa totalna vychcanost anglanov. oni sami, skrze krala juraja V, co bol bratranec nikolaja II, ho mohli zachranit, ale, dali mu kosom. takze trtkovia ako nemcov, na kolenach isli prosikat panicka, aby im dal z kolacika, ale aj tak dostali trt makovy. anglani su uz raz taki, neverim sa im verit ani nos medzi ocami. ale zato pokus od memcova to bol dobry, nasli hrob, pochovali ich (akoze) ale smola. nevyslo to.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. O tom, jak Stalin postupoval při záchraně Romanovců, se píše v jedné z předchozích částí.

      Vymazat
    2. viem, cital som to pred casom. sice sa hovori, ze na kazdom sprochu, pravdy trochu, ale predsa len, som troska skepticky. nikolaj musel z cesty, toto bolo rozhodnute uz davno predtym, nez sa narodil. skor zhodou okolnosti je, ze romanovci vydrzali az tak dlho. nikto nemal zaujem, aby zostal na zive. verzia, ze stalin bol pribuzny je na mna uz troska moc, ale je to len moj subjektivny pohlad, ktory vychadza z nacitanych a prediskutovanych veci inde a zaroven, to co som sa dozvedel tu je sice zaujimave, ale uplne ma to nepresvedcilo.

      Vymazat
  2. Neviem, neviem. Okolo Cárskej rodiny je veľa zvláštností. Po prvé, Schiff, Rotschield boli pravdepodobne maximálne finančníkmi určitých síl, ktoré mali záujem na ich smrti. Po druhé, pozrite si dátumy:
    26-30.4. Presväté dní Belteina, 30.4. Valpurgina noc - 26.4. Cár, Cárovná a veľkokňažná Mária odišli z Toboľska do Jekaterinburgu, 30.4. tam dorazili
    17.7. Deň pamiatky Andreja Bogoľjubského, ktorý bol údajne tiež rituálne zavraždený, a ktorého si Nikolaj 2 ctil. - práve z 16/17 júla bola zavraždená Cárska rodina.
    22.9.1977 - na tento deň v r. 1977 pripadol Jom Kippur - 22.9.1977 bol oficiálne zbúraný dom Ipaťjeva (v skutočnosti bol skôr).
    Inžinierovi Ipaťjevovi bolo, podľa jeho vlastných slov, povedané, aby si na začiatku r. 1918 dom kúpil.
    Ipaťjevov Kláštor bol miestom, kde bol korunovaný prvý Románov, Michail Fjodorovič
    Práve v Ipaťjevovskom letopise je najpresnejšie opísaná vražda Andreja Bogoľjubského
    Obetí bolo 11 (podľa jedného zo svedectiev vrahov bolo 9)
    Všetky deti sa narodili už vládnucemu Cárovi (to je dosť dôležité), dievčatá boli panny.
    Nikolaj 2 v skutočnosti neabdikoval, takže fakticky bol stále Cárom.
    Podľa mňa to bola satanistická vražda, pričom obete boli spálené buď v peciach Vverch Iseťskeého závodu, alebo v niektorej z kotolní. Jekaterinburg bol aj v minulosti priemyselné mesto, preto možnosti mohlo byť mnoho.
    Samozrejme, je to len moja teória.

    OdpovědětVymazat

Podmínky pro publikování komentářů