12. 10. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 5


Život Čingis-chána
Čingis-chán se narodil v zemi Blun-Julduk v létě 559 podle mogullského kalendáře, v roce prasete (mogullsky Tongus), což odpovídá létu roku 1162 od vtělení Boha Slova.
Když Čingis vyšel z matčina těla, držel v ručičce sraženinu krve, o čemž řekla porodní bába jeho otci. Ten svolal své důstojníky a jeden z nich řekl, že to je znamení, že chlapeček se jednou má stát velkým vojevůdcem a pokoří mnohé země. Otec nazval malého Tamučin, ale když byl později prohlášen za chána, přejmenoval se na Čingise, což v mogulském jazyce znamená “moře“.

Památník Čingischána, Mongolsko

5. 10. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 4


Začátek bojů
Naši předkové měli takové rčení: když příliš dobře krmíš psa, nakonec ho tak rozmazlíš, že pokouše i vlastního pána. A přesně to se stalo s poddanými Alanča-chána. Opustili Boha a začali se klanět modlám. Přinášeli mu oběti – nejprve tajně, a poté i zjevně.

Palác Velkého Chána

2. 10. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 3


Zrod Tartárie


Pokračovat ve čtení dalšího vyprávění by nemělo smysl, pokud by čtenář dostatečně pevně nestrávil vše, co bylo uvedeno v předchozích částech. Níže totiž předložím text jednoho velmi zajímavého dokumentu, který je zastoupen v mnoha knihovnách a nikdy se neskrýval před očima historiků ani širšího okruhu čtenářů. Zcela podle moudrého pravidla: "Chceš-li něco bezpečně schovat – polož to na nejviditelnější místo". A právě v tomto případě jsme svědky účinnosti této metody. Nevzhledný dvoudílný svazek s nic neříkajícím, nudným názvem (volně přeloženo - Genealogická historie o Tatarech) prostě přitáhne pozornost opravdu málokoho. Ale pokud víte, jak správně interpretovat to, o čem se v něm píše, pak se oči otevřou a dostaví se jasné pochopení, že tento text je neocenitelným pramenem znalostí o historii východní části Velké Tartárie.

27. 9. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 2


Myslím, že autor má právo odhodit falešnou skromnost a zavést do používání termín „věda o Tartárii“. Proč by také ne? Vždyť existují „věda o Východu“, „věda o Americe“, a dokonce i věda o Moskvě, která se v současnosti vydělila jako samostatná disciplína a přednáší se na některých všeobecně vzdělávacích školách. Takže zůstaňme u toho.

Medailon s obrázkem sovy, odlévaný bronz, západní Sibiř. 
Obrázek sovy na zlatém poli byl znakem Velikého Chána Tartarie







Není třeba si myslet, že předkládaná verze je umělecký výmysl. Vůbec ne. Je to pokus o střízlivou analýzu známých skutečností uvedených v publikacích nedávné minulosti. Část těchto zdrojů uznává historická věda jako důvěryhodné a část pochází z umělecké literatury – takové jako například zápisky cestovatelů.

24. 9. 2017

Kurz tartarologie (Základy vědy o Tartárii) 1

Jednou z velkých falzifikací dějin je zatajování a zkreslování informací o Tartárii. Nejrůznější zmínky o ní vyplouvají na povrch stále častěji až v posledních dvaceti letech. Někdy se blíží skutečnosti, někdy jsou spíš matoucí a někdy bohužel úplně zmatečné. Ruský spisovatel, historik a právník Andrej Golubjev píšící pod nickem „kadykčanskij“ se na pátrání po této říši vydal přes nezpochybnitelné historické doklady. Myslím, že po všech těch mlhavých vzpomínkách, dohadech a někdy bohužel i zle míněných smyšlenkách už nastala ta správná doba se věcí zabývat právě tímto způsobem, tedy seriozněji – o což se Golubjev v sérii článků, které vám postupně nabídneme, svým osobitým a silně vlasteneckým stylem rozhodně snaží. Tedy odložme růžové brýle a pusťme se do kurzu tartarologie.

20. 9. 2017

Generál Ivašov o falzifikaci dějin


Pro každého normálně myslícího člověka, schopného přemýšlet samostatně, ne heslovitě a mozaikovitě, je čím dál tím zřejmější, že dějiny lidstva jsou falšovány. V žádném případě není náhodou, že si toho všímají i profesionální historici, a někteří z nich již nechtějí mlčet o naprosto zjevných „nesouladech“, které se v tak zvaných oficiálních dějinách hojně vyskytují.

Předkládáme vám na toto téma k posouzení názor Leonida Ivašova, generálplukovníka, doktora historických věd a profesora na katedře mezinárodních vztahů v Moskevské státní lingvistické univerzitě. Ve svojí knize Svět postavený na hlavu píše následující:

15. 9. 2017

Čekej dobré příšťky, aneb Čekej ze tmy

Další, podle mne velmi zajímavý, článek od čtenáře Myšlenek.
Děkujeme
MichalB


(z osobní zkušenosti)

Vážení čtenáři a autoři tohoto hezkého blogu, dovolím si podělit se s vámi o zajímavou osobní zkušenost. Vše, co zde napíši, bude pravda. Pozměnil jsem pouze osobní věci, které mohou být pozměněny, aniž by to ubralo textu na jeho účelu. Dále je pravdou i něco, co bude zcela vynecháno. Opět – není to až natolik důležité, abych to uvést musel. Nejprve ale něco úvodem.
Čím déle se pohybuji v těchto a podobných názorových platformách (a pohybuji se na nich opravdu rád a beru tyto zdroje nikoliv na lehkou váhu), tím bohatší mám zkušenost s tím, že nikdy nelze věřit úplně všemu. Nepoznal jsem dosud žádný neomylný a ryze pravdivý informační zdroj, respektive takový zdroj, u kterého bych subjektivně nenalezl dostatek dobrých důvodů k alespoň dílčím pochybnostem. Informační šum je podle mne spíše nedílnou součástí úplně každé informace a dovolil bych si to položit dokonce za zákonitost. Proč platí, to neumím zdůvodnit, ale počítat s touto zákonitostí se mi dosud vždy vyplatilo. A nejinak tomu bude i v případě mého příběhu. Věřím, že vás délka neodradí. Aneb, kdo si to má dočíst, právě a pouze ten to určitě dočte…
Pokud se analyticky zamyslíme nad příčinami informačního šumu (nepřesnostmi či závadami na přijímané informaci) mohli bychom je deskriptivně rozdělit do několika málo kategorií. Především do dvou základních:

1.) nepřesnosti ze zevních příčin;
2.) nepřesnosti z vnitřních příčin.

12. 9. 2017

Poprava carské rodiny se nekonala?


Důkaz velkého podvodu – falešné carské ostatky

Před třemi roky jsme si na těchto stránkách povídali o podivných nesrovnalostech kolem vyvraždění příslušníků romanovské dynastie na ruském trůnu. Než budeme pokračovat vylíčením posledních událostí kolem tohoto případu, připomeňme si krátce základní údaje. 
Podle oficiální verze byla rodina Nikolaje II. vězněna ve sklepě jekatěrinburgském domu měšťana Ipatěva, kde byla následně v noci na 17. července 1918 bolševiky postřílena. Podle verze neoficiální, kterou jsme ve zmíněných materiálech rozvedli, jsme se však dozvěděli, že bolševici, kteří vězněnou rodinu v Jekatěrinburgu hlídali, na příkaz samotného Stalina popravu jen nainscenovali a Romanovce tajně vyvezli před blížícími se oddíly bělogvardějců a československých legionářů do bezpečí. Díky Stalinovi, který byl příbuzným cara Nikolaje, pak všichni dostali nové identity a v poklidu prožili své životy v utajení.
Co bylo dál?
Na sklonku 70. let byl několik kilometrů od Jekatěrinburgu objeven hromadný hrob a postupně se ujal názor, že právě v něm byly popravení Romanovci pohřbeni. V 90. letech pak byl otevřen a provedena exhumace. Expertýzy, které byly dílem zvláštní komise genetiků sestavené tehdejším vicepremiérem Borisem Němcovem, potvrdily pravost a ostatky byly s velkou pompou pohřbeny v chrámu Petra a Pavla v Petrohradě. Krátce na to se členové rodiny co by mučedníci dokonce dočkali svatořečeni.

Příprava k pohřbu