27. 11. 2017

Emoce jsou nástroj


zdroj: google.com
Sice jsem tu nedávno dal článek na obdobné téma, ale i tak doufám, že tímto ho aspoň doplním. Psal jsem, že ve skutečnosti nejsou žádné dobré nebo zlé emoce. Emoce jsou totiž nástroje. Pravděpodobně doslova, jen se to nedá pár větami uspokojivě vysvětlit. Použiju-li podobenství, pak například kuchař používá jako nástroj třeba nůž. A to ne jeden. Na zeleninu je vhodný jeden, na maso jiný, stejně tak jako třeba na pečivo nebo sýr. Nůž je prostě nůž. Nelze tvrdit, že nůž je špatná věc, protože už usmrtil spoustu dobrých lidí. Stejně i oheň, na kterém kuchař připravuje jídlo. Je oheň špatný, protože dokáže ničit i zabíjet?
Totožně se to má s emocemi. Možná s tím někoho nakrknu, ale ať. Tvrdit, že jsou špatné či zlé emoce, je z mého úhlu poznání sluníčkářský pohled na věc. Je to totiž stejné jako s oněmi nástroji, které používá náš kuchař: záleží na tom, kdo a jak daný nástroj použije či používá. Je použit konstruktivně nebo destruktivně?
Možná by chtěl někdo konkrétní příklad. Tedy dobrá. Vezmeme kupříkladu hněv nebo vztek. Tyto emoce jsou velice silné, a tudíž i mocné. Pokud jsou používány bez vědomého a promyšleného cíle, pak následky bývají většinou destruktivní. Jenže pokud se použijí cíleně-vědomě, mohou naopak vyřešit situace a problémy, které úsměv a slunce v duši ve valné většině případů neumožní. Dejme tomu, že vás (nebo někoho jiného, pokud se vás to netýká) bude někdo šikanovat. Nemusí to být nutně fyzická šikana. Oběť šikany je od přírody mírumilovná, vyhýbající se konfliktům, málo průbojná, a tak si vždy raději řekne, že koneckonců zase o tolik přece nejde, takže to vždy přejde a přetrpí. Vztek či hněv jsou naopak emoce, které dávají odvahu k boji při ohrožení, jsou to emoce, které motivují k řešení problémů, emoce, které dokáží nastartovat změnu tam, kde by to takzvaně "dobré" emoce neumožnily.
Nebo takový strach. Je znám bezpočet případů, kdy tato v některých kruzích zatracovaná emoce dokázala v člověku mobilizovat doslova nadlidské schopnosti. Už mockrát se stalo, že matka v případě ohrožení života svého dítěte dokázala zvednout předměty tak těžké, že za normálních podmínek by toho nebyl schopný ani mnohem silnější muž, a tím dítě zachránit.
zdroj: google.com
Emoce jsou takové, jaký jim dáme vektor. Pokud jsou používány bez uvědomění a bez znalostí možných následků, jsou jako oheň v dětských rukou, jako nůž v rukou labilního člověka, jako motorová pila v rukou nešiky. Jsou-li ale použity cíleně se záměrem konstruktivně řešit situace, jsou nenahraditelnými pomocníky. A to všechny emoce. Stejně jako nůž je prostě nůž a je jedno, zda je takový či makový, i emoce je prostě emoce - jakákoli. Je to nástroj, který nám byl dán, abychom se s ním naučili pracovat a používat ho konstruktivně ve svém vývoji a k prospěchu okolí. Jen s některými je to hold lehčí a s jinými těžší.
Používat jen polovinu nástrojů, jež nám byly dány, může vést v lepším případě ke zpomalení našeho vývoje, k nenaplnění smyslu našeho bytí, v horším případě k takovému narušení rovnováhy, že náš vývoj bude pozastaven. Vezměte našemu kuchaři nože, oheň a vůbec vše, co může potencionálně někoho ohrozit, a co z toho vzejde?


©)2017 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

14 komentářů:

  1. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Huntere,
      měl by ses řídit svojí radou - pozorněji číst a méně přemýšlet.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

      Vymazat
    3. Lovče, použití příměrů se musí umět. Mluví se tu o "nástrojích", se kterými se každý rodí. I naše kočka je má. Nejde tu o výběr, komu který připadne. Jde tu o postoj, jaký máme ke které své vlastnosti. Jinak také: je na nás snad něco dobré a něco jiné špatné? Pokud teď řekneš že ano, pak nevíš nic o ŽIVOTě.
      Lumír

      Vymazat
    4. Huntere,
      jako soráč, ale už se na to vyser! Mám už po krk těch tvých výblitků, co mají jen jeden jediný účel. Od teď každý tvůj komentář, který bude byť skrytě útočit na druhé, smažu - a to i zpětně.
      Kapišto?

      Vymazat
    5. Chci se jenom zeptat, proč toho huntera mažete? Snad ne proto že kapánek "vyčnívá z davu". Mám za to že právě vďaka takovýmhle lidem sa posouvá lidstvo ve svém vývoji dál a koneckoncú i ten "šedej průmer" kolem něj se na chvýli pozastaví a "povyroste". Polda

      Vymazat
    6. Poldo,
      řeknu to v podobenství.
      Když budete mít vlastní zahrádku, do které investujete velké množství své práce, jak by se vám zamlouvalo, když by vám tam chodil třeba sousedův pes s mizerným trávením pravidelně srandit?
      Jistě, někdo sluníčkově založený by se určitě do krve pral za práva psů a jediný špatný byste nakonec v dnešní době z toho vyšel Vy.

      Aniž bych to více vysvětloval (snad jen poukážu na: http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/2013/06/trollove-jejich-prace.html a pokračování), tak upřímně prohlašuji, že pro mě Hunterovy komentáře byly jako ty psí exkrementy na mé zahrádce.

      Jinak si ujasněte, zda budete psát česky nebo slovensky (což je asi rodný jazyk)

      Vymazat
    7. Řeknu to vaši mluvou, svou "zahrádku" už dost dlouhej čas mám a tak vím že jenom ten "přirodní hnůj" je pro ni to nejlepší. Neni to žádné "golfove hřište", jenom takovej malej kousek "permakulturi". Kdy by jste jak rodilej Čech nejaký ten pátek žil na Slovensku, i z vás byl by časem "Čechoslovák". Polda

      Vymazat
    8. Autora textu písně sice nemám rád, ale asi takto:
      "Jedněmi dveřmi ho vykážou,
      už druhými se vrací."

      Vymazat
  2. Michale, možná si budeš myslet, že jsem cimprlína, ale podle mne srovnáváš hrušky s Niagarskými vodopády. V podstatě máš pravdu, ale je obrovský rozdíl se naučit používat nůž nebo oheň k svému nebo cizímu prospěchu a naučit se používat emoce k svému nebo cizímu prospěchu. Myslím, že je to asi jako naučit se sčítat do 100 anebo vypočítat integrály bez učitele a cizí pomoci.
    To používání materiálních věcí prostě okoukáš, u těch emocí si nejsem jist tím uvědoměním si všech možných následků. O to větší to zase bývá sranda při padání na ústa. Jinak se vším souhlasím:-)
    nenimito

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nenimto,
      právě s tím souvisí komentáře z vedlejšího článku, kde na Tebe reaguji. Věř mi, denně si tím procházím (požádal jsem o intenzivní "výcvik" :-)
      ).
      Právě proto, že hledám, kde ony hranice jsou, zákonitě přichází následky (dneska obzvláště bolavé - počítám s tím). Ale díky tomu, že jsem do toho šel s vědomím, že ty následky přijdou (až bude hranice překročena), jsem získal více znalostí, než za rok, když bych se držel při zdi a hrál takzvaně na jistotu.

      Vymazat
  3. Já si to vezmu trošku fyziologicky. Emoce (negativní i pozitivní) je pocit člověka, který nastává v situaci, ve které nemá uspokojenou nějakou potřebu (v nejširším slovy smyslu tohoto pojmu). Emoce je signalizace lidského organismu, která mu v podstatě říká "Jednej!". Je to nástroj spouštějící naše chování. Bez jakýchkoliv emocí, by člověku zcela scházela motivace k jakémukoliv chování a nedělal by nic mimo své fyziologické automatismy. A protože by necítil, že hlad je mu vlastně nepříjemný, nejedl by a umřel... Existuje tedy uspokojování potřeb lidského organismu startované negativními a startované pozitivními emocemi. Pokud bychom se postavili za premisu, že všechny lidské potřeby nelze uspokojit z pozitivní emoční motivace a současně za premisu, že existují významné a důležité lidské potřeby, které se tělu hlásí výhradně negativními emocemi, poté musíme dojít k názoru, že některé negativní emoce jsou ve svém důsledku pozitivní a nutně patří k hezkému, krásnému, ušlechtilému i vyspěle duchovnímu životu člověka. :-) A které to jsou, to už nechám na jiných...HE

    OdpovědětVymazat
  4. Podle mě je to hodně o tom znát sám sebe. Jestli mi ta negativní emoce říká, že mám v sobě něco nevyřešeného a tudíž se tím zabývat, aby se mě příště stejná situace už nedotýkala a došla jsem i k nějakému pochopení sebe, nebo jestli je to právě situace, kdy se potřebuju tzv. zdravě nas.:-)štvat, a pak je ta negativní emoce pomocný nástroj, který mi pomůže. Takhle to mám teďka já.

    Moc se mi líbí podobenství s nožem a ohněm. Ale nejásejme, v dnešní době už jsou negativní/zlé už i komody, které zabíjejí nevinné děti, takže je radši zakázali. Aby na ten nůž a oheň taky nedošlo :-DD A možná tak nějak to kdysi začalo i s těmi negativními emocemi. A v nás už je to tak zažrané, že se musíme znova naučit je chápat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mi celkem pobavilo:-) Obvinit IKEU z neschopnosti rodičů ohlídat své děti, aby po nich nelezly.
      Jako malý jsem také lezl na kde co. Pamatuji, když mi byly asi 4 roky, tak jsem si otevřel v obyvací stěně výklopný bar, kam naši schovávali kofily, jelikož jsem je pucoval po kilech. A samozřejmě jsem dovnitř toho baru nedosáhl, tak mi nenapadlo nic lepšího, než vylézt na ten výklopný pult. Spadla se mnou na mne půlka celé obývací stěny vč. toho baru, kde byla hromada lahví alkoholu, vína, skleniček. Úplně všechno se rozbilo, krom Bechera, všechno mi to spadlo na hlavu a já zůstal pod tou stěnou v tý hromadě střepů, ale naštěstí ten bar zůstal otevřen, takže celá ta skříň se opírala o ten otevřený bar. Asi 3h hodiny mne sešívali dva doktoři na pohotovosti, na hlavě asi 3 jizvy, na rukou, na zádech, na kolenou, na chodidlech, jak jsem se z pod toho nemohl dostat a šlapal v těch střepech, na 4 roky super zkušenost. Z předškolního věku si moc nepamatuji, ale tohle mám v hlavě pořád. Později asi v 10 letech jsem ještě propadl z asi 15m větvemi smrku, ale lezu pořád a mnohem výše,jen už se kurtuju, ať už ke stromům nebo ke skále:-)
      Mamina mi nedávno povídala, že je celkem ráda, že jsem se dožil maturity, jelikož byl prý obrovský problém mne udržet nedobitého, neodřeného, s nevyraženým dechem a bez stehů po šití.
      nenimito

      Vymazat

Podepsat se není povinnost, ale projev úcty k druhým.