26. 11. 2014

POPRAVA CARSKÉ RODINY SE NEKONALA (3)

- předchozí část - 

Tak, co tu ještě máme?

Možná vám tak trochu zavrtalo hlavou, proč Stalin, člověk, o němž nám už šedesát let usilovně tlučou do hlavy, jaký to byl zloduch a primitivní vrah milionů, projevil tolik snahy, aby carskou rodinu zachránil.

Abychom byli trochu v obraze, musíme se vrátit nějaké to století nazpět. Dědeček cara Nikolaje II. Alexandr II. (1818 – 1881) měl osm manželských dětí a větší množství dětí nemanželských. Imperátor si to ostatně mohl dovolit, když nebyl odkázaný na přídavky. Děti jeho milenek byly stejně milované jako ty legitimní a dostalo se jim výborného vzdělání i zaopatření. Jedno z nich, které později vstoupilo do dějin, se mu zvlášť povedlo: Nikolaj Michajlovič Przewalský (1839 – 1888). 

Jo, to je ten s tím koněm. 
Przewalský byl nejen cestovatelem a armádním geologem a kartografem, ale také generálem ruské rozvědky. O něm a jeho cestách by se dalo dlouho povídat. Nás ale zajímá jedno jeho místo pobytu – kavkazské město Gori. Tam Przewalský v době mezi dvěma výpravami na Dálný východ odpočíval v roce 1878 delší čas. Na sklonku téhož roku se mladé půvabné Gruzínce, která denně docházela do domu, kde byl cestovatel ubytován, narodil syn. Dostal jméno po manželovi jeho matky – Josif Džugašvili.

25. 11. 2014

"Modrá" planeta

Ač se televizním zprávám vyhýbám jako upír česneku, občas se prostě vyskytnu v blbou dobu na blbém místě a něco zahlédnu. A tak jsem si nemohl nevšimnout, jak se mění přístup kanálů (pochopitelně televizních) k chemtrails. Dříve se vystříhali jakýmkoli snímkům či reportážím, kde v pozadí byly vidět nějaké výraznější chemčáry, a když už se, pochopitelně s notnou dávkou ironie, tohoto problému dotkli, své posměšky podložili obyčejnými kondenzačními stopami, případně nějakými "odfláknutými" chemtraily. Dnes ale i do reportáží, které se netýkají podnebí ani počasí, na zlomky vteřin plácnou pěkný chemtrailový kalibr. Prostě na podprahové úrovni ukazují nešvary tak, aby je lidský mozek postupně přijal jako zcela normální záležitost a zvykl si na ně.

20. 11. 2014

POPRAVA CARSKÉ RODINY SE NEKONALA (2)


Takže jak ono to vlastně proběhlo?


 

Nezákonná revoluce - zednářská únorová - odstranila Nikolaje II. z vedení země, ale on se tím kupodivu nijak zvlášť netrápil. A neměl ani žádné podezření, a tak s rodinou odjel – pod ochranou, jak mu řekli - do letního sídla Carské Selo, kde je čekala téměř selanka: k ruce měli špalír sloužících a z parku postupně začali tvořit zelinářskou zahradu. Nikolaje fyzická práce těšila a ztrátou moci se nijak zvlášť netrápil.

Ale po několika měsících ho násilně i s celou rodinou deportovali na Sibiř, do Tobolska. Ani to ještě nevěstilo nebezpečí. Když dorazili do Tobolska, to už proběhla druhá – říjnová - revoluce, kdy k moci přišli Lenin s Trockým. Život sedmičlenné carské rodiny ve dvou místnostech během třeskuté zimy, o chudé vojenské stravě a navíc pod neustálým dohledem drsných rudoarmějců byl jistě pro zhýčkané velkokněžny pořádným šokem. Nicméně si zvykly a díky nezvykle srdečným rodinným vztahům založeným na hluboké lásce rodičů to i docela zvládly.





Co se zatím dělo v zákulisí?
Na jaře následujícího roku padlo rozhodnutí o likvidaci celé rodiny. Kdo tak rozhodl? Nikdo menší než Rothschield. Asi se ptáte, co ten s tím měl společného. No... šušká se cosi o zakládacích dokumentech amerického FEDu a o tom, že skrze Nikolaje II. je dnešní Ruská federace jako jeho „zákonný dědic“ majitelem 88,8 % FEDu. Takže tu vlastně neřešíme případ, pohřbený prachem historie, ale nejžhavější současnost...

Lenin s Trockým byli rozhodnuti „příkaz zhora“ splnit, ale díky Stalinovi byla tehdy carská rodina zachráněna. Ten se rozhodl celou situaci šalamounsky vyřešit. Nejdříve přiměl německého vyslance Mirbacha, aby Lenina zastavil. Vysvětlil mu, že je přece v zájmu Německa zachránit minimálně carevnu Alexandru Fjodorovnu, která byla vnučkou britské královny Viktorie a příbuznou tehdejšího německého císaře. O jejích dcerách nemluvě. Zato slíbil přivézt cara, aby podepsal Brestlitevský mír, kterým se Rusko dobrovolně vzdalo rozsáhlých území (Finska, Ukrajiny, části Polska, Pobaltí, Běloruska a Besarábie) ve prospěch Německa, Rakousko-Uherska a Turecka. Pokud by se tak nestalo, Mirbach hrozil, že německá vojska jsou připravena zapálit Moskvu. A dostat se do Moskvy bylo fakticky pro Němce, kteří už okupovali Ukrajinu, jen otázka krátkého času. Teprve pak Mirbach zastavil Lenina.
Lenin byl však tlačen ze dvou stran: z jedné byl slib umožnit carské rodině vycestovat, z druhé požadavek Rothschildův - který nutně chtěl nejen smrt všech Romanovců, ale především „jakési dokumenty“ - vydatně podporovaný Trockým. Jak z toho?

sklep domu v Jekatěrinburku se stopami "popravy"
A tak vydal příkaz převézt rodinu do Jekatěrinburgu a tam nechal zinscenovat její popravu. Věc spěchala. K městu se nezadržitelně blížili bělogvardějci, kteří zastupovali zájmy těch, kdo před více jak rokem dovedli Nikolaje II. k rezignaci. Pochopitelně v jejich zájmu nebylo, aby car či jeho nástupce zůstali naživu. A tak se stalo, že 17. července 1918, těsně před dobytím Jekatěrinburgu bělogvardějci spolu s českými legionáři, carská rodina, její strážci a celá posádka bolševiků – zmizela. Ráno byly po celém městě vyvěšeny letáky o tom, že imperátor Nikolaj II. byl předchozí noci popraven...


Co bylo dál?
Nastalo vyšetřování. První vyšetřovatel po třech měsících předložil verdikt: poprava se nekonala. Byl nahrazen druhým, jehož verdikt po dalších třech měsících zněl stejně. To však nebyl výsledek, který by si mnozí přáli slyšet. Byl tedy povolán třetí jménem Sokolov, a ten, řádně poučen, vytvořil legendu.
O tom, jak nebohá rodina byla zavlečena do sklepení domu, jak před jejíma očima nejprve zabíjeli otce, pak jednou ranou matku a postupně, hodně drasticky povraždili i všech pět dětí. Našli se i očití svědci, kteří celou story odvyprávěli. A kde jsou mrtvoly? Odvezli je do lesa, rozčtvrtili, spálili, zbytky naházeli do jámy a pro jistotu ještě polili kyselinou. Tak.
A tento srdceryvný příběh se pohodlně uvelebil ve všech hlášeních a následně encyklopediích a učebnicích a kupodivu trvaly na nich všechny následné vlády až do nynějška. Jen se maličko poupravil: ze zachránců se stali bestiální vrazi.
Proč?
Kdo potřeboval a stále potřebuje svět ujišťovat, že po Romanovcích nezbyla ani stopa v písku?

Historik carské rodiny Serej Ivanovič tvrdí, že Nikolaj II. a celá jeho rodina byli ve skutečnosti z Jekatěrinburgu převezeni postupně do Permu, kde přinejmenším carevna byla viděna živá a zdravá o dva měsíce později, a následně pak do Moskvy. Nějaký čas žili inkognito v jejím okolí, později na hlídaném místě v Suchumi, kde k nim krom nejbližších lidí nikdo nesměl. Pak se však v zájmu utajení museli jednou provždy rozdělit. Sestry, které už dosáhly dospělosti, se vydaly do různých směrů. Ivanovič tvrdí, že:

Olga a Taťána
Olga spolu s Taťjanou byly nejdříve odvezeny do Divjejeva, Olga sama později odcestovala do Kábulu a pak do Evropy, do Finska a zpět do Ruska, zemřela v roce 1976 a je pochována v Petrohradě. Taťána po rozdělení odjela do Krasnojarské oblasti, kde zemřela v roce 1990 a tam je také pochována.
Marie spolu s Anastázií byly nejprve v Sumské oblasti. Marie onemocněla a v roce 1954 zemřela v nižgorodské oblasti. Anastázie žila v krivigradské oblasti a zemřela v roce 1980.
Carevič Alexej nejprve žil s matkou, později díky Stalinovi získal novou identitu a odešel do vysoké politiky. Zemřel v Petrohradu v roce 1980.
Carevna Alexandra Fjodorovna zemřela ve městě Starobjelska na Ukrajině, v Luhanské oblasti v roce 1948. Byla tam i pohřbena, její pozůstatky však byly později přeneseny do Nižného Novgorodu, kde je pohřben i její manžel.
Nikolaj II. žil poblíž Moskvy ve městě Serpuchov, po zavraždění Stalina pak v Novgorodu a zemřel v r. 1958 v Nižném Novgorodě.
Tři z dětí po sobě zanechaly potomky.

Údajné ostatky cara a jeho rodiny nalezené v jámě při lesní cestě u Jekatěrinburku byly v roce 1991 exhumovány, byla provedena jejich identifikace (samozřejmě s kladným výsledkem) a znovu slavně pohřbeny v roce 1998 v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla v Petrohradu. Je však zajímavé, že patriarcha odmítl sloužit bohoslužbu a poslal za sebe svého zástupce, který se ale měl modlit pouze za "neznámé služebníky Boží". (Oni vždycky vědí víc!)
V roce 2000 byla celá rodina svatořečena.

Olga, Taťána, Marie a Anastázie


A to je všechno?
Kdepak, to nejzajímavější příště!


- pokračování -

zdroje:


(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

18. 11. 2014

Obtěžují vás vaše vlastní myšlenky při usínání?

Dneska to bude trošku nezvyklý článek, který předpokládám mnoho čtenářů ani nedočte. Počet přečtení však není účelem. Tím je nabídka možnosti pomoci tomu, kdo občas zažije okamžiky, kdy ne a ne usnout, protože se mu v hlavě honí stále dokola tatáž či tytéž myšlenky. Mě se to občas stávalo a bylo to otravné, obzvláště když se mi opravdu už hodně chtělo spát, bylo pozdě a já měl ráno brzy vstávat do práce. Jednalo se o myšlenky či vzpomínky na něco z právě uplynulého dne, které nešly vyhnat z hlavy a stále se vracely. Možná to znáte - s někým se pohádáte, možná vás to mrzí, možná vás naopak mrzí, že jste nezašli ještě dál, že jste couvli. Nebo se naopak stalo něco krásného, vzrušujícího, nač nedokážete přestat vzpomínat. Může jít i o očekávání či obavy z příštího dne. Prostě vaše vlastní mysl je natolik něčím stimulovaná, že jí nedokážete dostat pod kontrolu a to vás odvádí od spánku, což vás i rozčiluje a kolotoč se roztáčí. Pokud nevíte, o čem mluvím, klidně napněte plachty a nechte se unášet tam, kam vás to v tuto chvíli táhne více :-)

14. 11. 2014

POPRAVA CARSKÉ RODINY SE NEKONALA (1)











Tak se zase jednou podíváme, co se nám v té historii možná událo trochu jinak, než oficiální zdroje uvádějí. 
Dnes nabízím výběr z překladů několika zajímavých ruských zdrojů. Nakolik se informace v nich shodují s pravděpodobnou skutečností, nechám každému na posouzení.
Vlabi


Poslední ruský car nebyl zastřelen, jak jsme se učili ve škole, ale stal se rukojmím.
No řekněte, nebylo by to taky hloupé zastřelit cara a nevybrat mu předtím z hrnců všechny poctivě vydělané peníze? I bylo, bylo...
Vždyť ho také nezastřelili! Peníze se ale – pravda - nepodařilo najednou dostat, protože to byla opravdu bouřlivá doba...

8. 11. 2014

Vědomé snění

Většina z vás pravidelných čtenářů ví, co to vědomé snění je, ale pro ty, kteří sem nakoukli náhodou a nechtějí si to zjišťovat jinde, jen zkráceně popíšu.
Častěji je tento fenomén uváděn pod názvem "lucid dreams", čiže lucidní snění. Ale já, pokud to jde a pokud mi to nechtěně neulítne, raději používám naše krásná česká slovíčka.
Vědomé snění je stav, kdy si ve snu plně uvědomujete, že sníte. V tu chvíli si vaši mysl bere pod kontrolu ta část vědomí, která je aktivní během dne, kdy jste vzhůru. Ale, a to je důležité, ve stavu vědomého snění zůstáváte ve spánku.

5. 11. 2014

Rodová paměť - spása nebo berlička?

Přiznám se, že jsem se dlouhou dobu nechal unášet hrdým postojem k tomu, že jsem Slovan. Spekuloval jsem nad tím, jak přesvědčit buňky svého těla, aby začaly vydávat svá tajemství z tzv. rodové paměti, jak se vyladit na tu část svého vědomí, DNA či co tuto paměť má aktivovat.
Ale čím více jsem se v myšlenkách tímto tématem zabýval, tím větší a větší zmatek jsem v tom měl. Nechápal jsem a dodnes nerozumím propojenosti DNA s vlastním naším Základem, který má mnoho jmen - Duše, Duch, Čisté Vědomí, Nadvědomí atp.
Z předaných poznatků, které mám o své minulosti před touto mou inkarnací a z osobních poznání lidí kolem mne totiž vyplývá jedna věc (mohl bych napsat skutečnost, ale takové sebevědomí zase nemám): Náš Základ (Duše, Vědomí ap.) není Slovan(/ka), Germán, Arab. Není ani běloch, černoch či rudoch. Pouze se do těl s takovou DNA inkarnuje. Možná si ji z části přizpůsobí k obrazu svému. A co je důležité zmínit - minimálně některé (ale domnívám se, že většina, né-li všechny) Duše střídají ve svých fyzických vtěleních rasovou a druhovou příslušnost jako ponožky.
A tak si tedy říkám, proč bych se měl ochuzovat omezením na rodovou paměť Slovanů, když moje maličkost v posledním tisíciletí byla Slovanem minimálně (konkrétně nevím o žádné další inkarnaci, kdy jsem byl Slovanem či Slovankou). Proč se nesnažit o napojení na svojí paměť celkovou? Proč chtít jen rozinky?



(©)2014 myslenkyocemkoli.blogspot.com
Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje.

3. 11. 2014

Zmatená žába

V poslední době jsem měl s několika lidmi debatu na totožné téma. Sami s tím začali a já je nesměroval k žádnému výsledku. Každý z těch lidí byl odlišný, jak svým vzděláním, tak životní filosofií. Oč šlo? O "úspěšnosti" předpovědí počasí.
Všichni došli k totožnému závěru - úspěšnost v předpovídání počasí za posledních cca 20 - 30 let klesla pod hranici, kterou normální člověk již nenazve pravděpodobnostní (ta v mých dětských létech byla tuším 70 %), nýbrž naopak za nepravděpodobnou. Čili - skutečné počasí je nakonec ve většině případů jiné, než jaké se předpovídalo! A to tu nemluvím o předpovědích na několik dnů či týdnů dopředu, nýbrž o hádáních (jak jinak to nazvat?) na několik desítek hodin!