31. 5. 2013

Test duševního zdraví českého národa

V současnosti probíhá největší test duševního zdraví českého národa. Průběžné výsledky nejsou zase tak špatné, nalezeno bylo zatím pouze 32 tisíc duševně retardovaných osob mimo řádný lékařský dozor.


Moto: Mladý pane, viděl jste někdy důl? To je díra v zemi, chodby tak a tak. Prosím, důl se může zatopit, zasypat, ale nikdo vám ho nemůže vzít! Posel z Liptákova.


Ten test má velmi nenápadné jméno: Druhý pilíř důchodové reformy (DPDP). Autor projektu mohl těžko vybrat jasnější a věrohodnější test, který rozdělil lidi na duševně zdravé a ty ostatní (politicky korektně řečeno). Ve světle momentálních událostí okolo penzijních fondů v ekonomicky kolabujících zemích (Řecko, Španělsko, Maďarsko, Polsko …) ale i historie úspor českých občanů, je totiž zcela nepravděpodobné, že by se „střadatelé“ se svými „úsporami“ ještě někdy setkali.

Svět je naruby - potvrzení

Jelikož vás podle návštěvnosti zaujal převzatý článek o používání včely vraždících pesticidů, nemohu nezveřejnit volné pokračování, které prostě nemá obdoby. Moje podezření, že nejde primárně o byznys se potvrzuje. Toto je dalším z předem promyšlených tahů vedoucí již ke zcela zřejmým záměrům.



Ministerstvo zemědělství v USA ilegálně zabralo soukromě vlastněné včely odolné proti jedu v GMO

Světové uznávaný přírodovědec Terrence Ingram, který kdysi zachránil orla bělohlavého ze seznamu ohrožených druhů, nedávno narazil na ministerstvo zemědělství v Illinois, které zabralo jeho soukromě vlastněné včely. Toto ministerstvo mu zabralo včely, které byly odolné vůči pesticidům v GMO a zabilo zbývající zdravé královny v jeho úlech. Ingram zkoumal účinky Roundupu, herbicidu v nejlépe prodávaných frankensteinovských potravinách od Monsanta, které mají tyto plodiny učinit odolnější vůči škůdcům. Sám Roundup vykazuje dlouhý seznam negativních účinků, u tohoto produktu bylo rovněž prokázáno, že zabíjí lidské ledvinové buňky. Mnohé z těch škodlivých účinků Roundupu vytváří aktivní glykofosfátová složka.

Vědci dostali na frak od dětí

Vědecký experiment školáků zjistil, že rostliny u Wi-Fi routeru nerostou


Deváťáci vymysleli vědecký experiment, aby otestovali účinek vyzařování mobilů na rostliny. Výsledky vás možná překvapí. Pět slečen z deváté třídy v Dánsku nedávno provedlo experiment, který ve vědecké komunitě vyvolal rozruch.
Začalo to otázkou vzniklou z pozorování. Jedna z dívek si všimla, že když spala se svými mobilními telefony v noci u hlavy, tak měla potom následující den ve škole potíže se soustředěním. Chtěly otestovat účinek vyzařování mobilních telefonů na lidi, ale jejich škola Hjallerup School v Dánsku neměla vybavení, aby takový experiment provedly. Tak děvčata místo toho vymyslela experiment, který otestoval účinek vyzařování mobilního telefonu na rostliny.

30. 5. 2013

Vlabi - Úvaha nad článkem "Evropa a zaostalé Rusko"

Článek vyšel v časopisu WM magazín č. 137/2013, zdroj: naturalnews.com a internet


Zatímco se Evropská unie chystá udělat ze samozásobících se zahrádkářů zločince, v Rusku na to jdou obráceně. V roce 2003 přijala ruská Duma zákon o soukromém vlastnictví zahrad, jímž každému ruskému občanu garantuje právo na bezplatné přidělení privátního záhumenku o ploše 8 900 – 27 500 m2. Tento pozemek může sloužit jak k ekologickému pěstování plodin a chovu zvířat, tak k rekreaci či k volnočasovým aktivitám. Tyto pozemky nepodléhají žádnému zdanění.

Zní to jako sci-fi, co?

Slova vs. jejich význam

Komentář od Matěje mě pobídl k sepsání krátké myšlenky. Jde jen o můj postoj ke slovům, což je podle mne důležité vypíchnout, protože postoj je totéž, co záměr. A jako takový vytváří potenciál a ten přechází v energii.
U mne slova jsou jen a pouze zvukovým doprovodem myšlenek nebo jen zvukem samotným majícím s myšlenkou pramálo nebo nic společného. Pro pochopení uvedu konkrétní příklad. Jsem podstatou velice impulsivní povaha - cholerik, kterému často stačí symbolické muší mávnutí křídly. Výhodou však je, že jak rychle vzplanu, stejně rychle vychladnu - doslova opět ve zlomku vteřiny a nadále jsem opět vyrovnaný, aniž bych v sobě něco dusil, protože dnes již vím, jak to ventilovat. Nyní již jako značnou výhodu vidím to, že si tento rys mé povahy plně uvědomuji. Nějakou dobu jsem ho zkoušel ovládnout = odstranit, což jak jsem zjistil, nejde. Asi bych to pak ani nebyl já, ale jen pokus o přetvářku mě samotného, protože jedna nedělitelná část JÁ je mimo jiné cholerik. Tečka. Když tedy dojde k situaci, která mě ve zlomku vteřiny uvede do bodu varu - a stává se to téměř denně, stačím si ještě vzpomenout na to, že jsem, jaký jsem a pokusím se to směrovat. To obnáší, že si v daný okamžik hodně hlasitě zařvu. Je zcela jedno, co zařvu, protože nejde o význam, ale o vypuštění páry - vyrovnání.

Vybráno z názorů občanů


Níže napsané mi přišlo mailem, stejně asi jako některým z Vás. Netvrdím, že nejde (ale ani že jde) o manipulační "letadlový" dopis, ale ač zprávy z domova ani ze zahraničí vůbec nesleduji  (krom těch, které si sám vyhledám) - nemám na to žaludek ani odolnou nervovou soustavu, dolehlo i ke mě z toho dost hlasitého humbuku. Nejsem obtěžkán relevantními informacemi, či-li nejsem ani kompetentní k nějakému postoji pro či proti, ale slušnou formou inteligentních lidí to celé vedeno nebylo, což bohužel opět plně vystihuje stav naší politické scény - zástupců národa.



subjekt: Vražda demokracie v přímém přenosu
Vážení,

tento dopis je sice adresován prezidentu republiky, ale pro vážnost problému je v podstatě určen každému občanu naší republiky. Je to pár dní, co bylo hlavním mediálním tématem jmenování pana Putny profesorem. Pana Putnu neznám a tedy ho nehodnotím. Jeho sexuální orientaci také ne - mám pár kamarádů homosexuálů a jsou to fajn lidé.

Soukromí? Neexistuje! Bylo by naivní si myslet, že jde jen o USA

POTVRZENO: Americká vláda zaznamenává VŠECHNY soukromé telefonní hovory

V Americe už neexistuje nic takového jako soukromí, což je evidentní z faktu, že naše vlastní vláda dennodenně porušuje čtvrtý ústavní dodatek – samozřejmě pro naše vlastní dobro.
Během bezděčného přiznání, které nejspíš jeho bývalým šéfům vyvolalo křeč, bývalý protiteroristický agent FBI Tim Clemente 1. května v interview s Erin Burnettem ze CNN týkajícím se bombových útoků na Bostonský maratón jasně tvrdil, že hlavní celonárodní agentura vynucování zákona je jasně schopna zaznamenávat veškeré soukromé telefonní hovory.

29. 5. 2013

Povídka - Den jako každý jiný (konec?)

začátek...
předcházelo...

Mám sice problémy soustředit se na věci a události "před pádem", protože momentální vnímání času a prostoru je zcela odlišné, ale na tu vtíravou otázku, co se mi dlouho vpíjí do mozku jako moje známá kapka kafe, se zapomenout nedá.

"No jasně, Evo, stále mne to zajímá. Proč já vlastně vůbec jsem?"
Zkráceně bych mohla říci - jsi, protože jsem. To by ti ale asi nestačilo. Představ si sám sebe jako ztroskotance na pustém ostrově uprostřed oceánu naprosto bez čehokoliv - vy, lidé, říkáte, jak jsem vás stvořila. Odteď se bude odvíjet tvůj vývoj. Budeš mít tři možnosti.
První - prostě to zabalíš. Sedneš si do písku na zadek a časem umřeš žízní a hladem, protože energetický výdej tvého těla nebude ničím vyrovnáván.
Druhá se od první liší tím, že bys chtěl žít dál - měl bys Záměr žít. To znamená, že bys kompenzoval energetický výdej těla. Snažil by ses najít zdroj vody, jídla a úkrytu před nepřízní přírody. Ale nedělal bys nic proto, aby sis, byť uprostřed divočiny, jakkoliv zpříjemnil život. Pravděpodobně by ses časem zbláznil z jednotvárnosti svého bytí založeného jen na vyrovnávání energetických potřeb. V podstatě by ses také nevyvíjel, ustrnul bys na jednom bodu.

Svět je naruby

Šílenství: USA schválily pesticidy vraždící včely

Korporátní politika ve Spojených státech je prostě byznys.
Znovu to dokazují informace o tom, že Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) ustoupila lobbistům a schválila vysoce nebezpečný pesticid, který Evropská unie nedávno zakázala z obav o životní prostředí.
Nejenže mají neonikotinoidy opakovaně na svědomí hromadná úmrtí včel, známá jako syndrom zhroucení včelstev (Colony Collapse Disorder – CCD), ale dlouhodobé používání těchto pesticidů představuje hrozbu pro další aspekty přírody (a lidi).

28. 5. 2013

USA schválily polykací pilulky s mikročipem RFID

V souvislosti s nedávným článkem Rudiger Dahlke, muž který..., kde je vzpomínána kniha "Nemoc jako symbol" mi nezbývá, než konstatovat, že nejenom zvířatům se dávají klapky na oči.

Velká Británie nedávno schválila léky na předpis obsahující mikročipy RFID. Nyní i americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schválil podobné léky s mikročipy pro použití ve Spojených státech.
Úřad pro kontrolu potravin a léčiv posvětil poživatelný digitální senzor, který dokáže monitorovat zdravotní stav. Úřad tvrdí, že pacienti neberou léky pravidelně a potřebují mít v těle monitorovací zařízení, které pomůže v péči o jejich zdraví. Společnost Proteus Digital Health (PDH) vyvinula čip zvaný Ingestion Event Marker (IEM), který byl nejdříve schválen v Evropě. George Savage, spoluzakladatel PDH, tvrdí, že jde o předzvěst nové éry digitální medicíny a „nových postupů“. Čip IEM, který je malý jako zrnko písku, lze vložit do pilulky, kterou pacient pozře. Čip poté monitoruje zdravotní stav jedince. Toto zařízení dokáže sledovat srdeční tep, polohu těla a aktivitu.

Petr Hynek: Jít za hlasem srdce




Dřív lidé věřili sami v sebe.
Věřili ve své schopnosti,
moudrost věků,
ukrytou v poznání duše,
nechali se vést vlastní intuicí
a šli tam, kam je táhlo srdce.

Co se to s námi stalo?

Dnes lidé věří televizi,
věří ve schopnosti politiků,
které přes veškeré lži znovu volí,
věří „učitelům“, novinám,
„celebritám a hrdinům“ -
ale přestali věřit sami sobě.
Nechávají se vést,
protože ztratili svoji cestu.
A jdou jenom tam,
kam je za provázek táhnou jiní...

26. 5. 2013

(ne)Vědátorské úvahy

Abych udělal Matějovi radost, vmáčknu mezi pokračování povídky moji ranní úvahu. Každý, koho alespoň malým cípkem zasáhla vlna vzdělání, následné blábolovité myšlenky asi dokáže rozcupovat přívalem argumentů. Ani to mě však neodrazuje od psaní.
Synchronicity mě navedly se zamyslet nad možnou kooperací mezi nebeskými tělesy a objekty (myšleno soubory těles jako galaxie, soustavy ad.). Dnes jsem opět narazil na články zabývající se sáhodlouhou řadou nezdarů při pokusech sondami dosáhnout našeho souseda - Marsu. Kdo rád občas zabrouzdá do konspiračně laděných webů, jistě natrefil i na debakly Phobosu-1 a Phobosu-2. A nejenom těchto dvou sond. Šlo i o další jako Mars-96, Mariner, Mars a Observer. Nebudu tu zabředávat do jednotlivých možných výkladů. Kdo chce, ten dohledá.
Jelikož pravděpodobně všechno se vším souvisí, napadla mě spolu slova jako slunce, sluneční vítr, elektrická vodivost, blesk, polární záře, neurony, UIP (univerzální informační pole) a mnoho dalších, včetně úsloví jako "Jak dole, tak nahoře". Řekl jsem si, že je všechna zkusím spojit dohromady.

25. 5. 2013

Povídka - Den jako každý jiný (pokračování)

předcházelo...
"Ty jsi bůh?" lapám po dechu. I když si nyní uvědomuji, že celou dobu nedýchám. Zvláštní. Význam pojmu zvláštní se ale od chvíle, kdy jsem začal padat ze schodů autobusu, hodně změnil. Jak dlouho to už trvá? Vlastně nevím. Nemám pojem o plynutí času. Nikoliv jako obvykle, když někdo řekne, že nevnímá čas. On tady, dá-li se to tak vůbec definovat, není, nicméně mi to připadá normální. Opravdu zvláštní.
"Jsem i nejsem. Myslím ale, že jsou příjemnější místa, kde bychom mohli pokračovat v rozhovoru," a dodává: "Navíc nemám dojem, že je u vás slušné mluvit s ženou z vrchu, i když v tvém případě, jak si tě tak prohlížím, to není tak úplně povýšené," a podává mi s úsměvem ruku.
Najednou to beru jako samozřejmost a nabízenou ruku přijímám, i když nevím jak, protože ta fyzická je stále tam, kde před chvílí - nehybně před mojí hlavou hned vedle té druhé. Způsobem, jaký znám ze sci-fi filmů, se rozděluje na dvě naprosto stejné, přičemž jen jedna mě poslouchá, i když jinak než jsem zvyklý. Pohybuje se ve stejném okamžiku a stejným směrem přesně tak, jak na to pomyslím. Vůbec nečeká, až dám povel svalům! Je to zvláštní, ale líbí se mi to.

24. 5. 2013

Povídka - Den jako každý jiný

Pokusím se zvednout hozenou rukavici. Jde o první část povídky...

Je ráno 4:50 a budík mi to dává náležitě najevo. To zase bude den! Co je vlastně? Úterý nebo čtvrtek? Jak to mám vědět? Všechny dny jsou, jak když se sypou z kopírky. Budík... odfláknutá snídaně... autobus... píchačky... 8 hodin šedoprůhledné práce... píchačky... autobus... noviny... odfláknutá večeře... televize... 6 hodin kómatu... budík.
Vždyť já ani vlastně nevím, co v té práci u pásu tvořím. Tvořím něco? Netavěj to pro změnu v jiné továrně? Stejně mi na tom nezáleží. Sleduji kapku kafe, jak stéká z okraje hrnku dolů a snaží se vpít do stolu hned vedle té včerejší. Té se to povedlo. Proč já vlastně vůbec jsem? Všimne si někdo, když nepřijdu do práce? Když nebudu v autobuse, zaregistruje to někdo? Nedělám si iluze. Opět ta vtíravá otázka - proč já vlastně vůbec jsem? Je 5:30. Teď to asi nevyřeším. 
z klipu The Wall od "Floidů"
Nacvičenými pohyby, které nevnímám, zabezpečuji klíčem svůj skoro prázdný byt a rychlým krokem mířím na zastávku, kde již postává pár živých soch, přesně ve stejných pózách a snad i místech jako jindy. Automaticky zaujímám tu svoji. Jen si stihnu v duchu říci: "Proč mám na sobě kabát, když sníh se už před měsícem proměnil v bahno a to zase ve všudypřítomný prach?" a už skřípou brzdy autobusu a syčí vzduch v pístech dveří. Koutkem oka zahlédnu, jak ostatní nastupují v dvouřadách do dalších dveří. Před očima mi vyvstane scéna z klipu The Wall. Netřeba si nic namlouvat, jsem taky jeden z nich. Opět jsem vypustil, (nebo zachytil?) tu dotěrnou otázku, kterou jsem si položil již u kafe. Odpovídám si nahlas: "Jak to mám vědět?"
Mám být překvapený, že si toho nikdo kolem mě nevšímá? Jak by mohli, pokud bych tu nebyl, když ani nezaregistrují, že stojím před nimi a povídám si sám se sebou? Jaký tohle všechno má smysl? Má to vůbec smysl?

22. 5. 2013

Relaxace - zvuky oceánu

Někomu zvuk vln, moře nedělá dobře. Může to být dle mého způsobeno nepříjemnými zážitky s vodou (třebas i z minulého života), kdy došlo k topení se, utonutí, nebo moře mohlo klidně sebrat dům. Pokud ale máte rádi zvuk moře a velryb, dovolil jsem si pro vás umolousat 27 minut trvající MP3 soubor pro vaše uvolnění. Krom mořského příboje a ukecaných kytovců je tam přidána ještě jedna stopa se zvukem, který by měl synchronizovat obě vaše mozkové hemisféry a mozek celkově uvést postupně do vln o frekvenci 15Hz až 6Hz (z hladiny Beta postupně do přechodu z hladiny Alfa do hladiny Théta). 
Hladina Beta (normální stav) - 13 - 35Hz
Hladina Alfa (odpočinek, relaxace) 8 - 12Hz
Hladina Théta (spánek, hluboká meditace) 3 - 7Hz

21. 5. 2013

Pohádka o Stvořiteli, transformaci, transformátorech a buditeli

Byl jednou jeden Stvořitel a ten si stvořil Vesmír plný galaxií, hvězdných soustav a planet. Vesmír si pro větší legraci zabydlel mnoha bytostmi. Bytosti žily všude možně, ale nejčastěji žily na planetách. Jedna z planet se mu obzvláště povedla, a tak ji osel tvory, které nazval lidmi. Lidé byli tvorové zvídaví, a tak se v počátečních dobách, kdy to ještě uměli, optali svého Stvořitele, jak jejich planeta vznikla. Stvořitel odpověděl jak jinak než pravdivě: „Ze Mě.“ (U Stvořitele se i osobní zájmena píší s velkým písmenem na začátku.) A tak lidé začali své planetě říkat Země. Stvořitel si vzpomněl, co mu říkala jeho babička Stvořitelka, když byl ještě malý Stvořitelík: „Když budeš zvědavý, budeš brzo starý,“ a proti obvyklým zvyklostem v tomto Vesmíru hodně zkrátil délku života lidí na Zemi.
sluší jí to, že?
Bylo to zrovna v době, kdy Stvořitele přestávala bavit dokonalost. Rozhodl se, že obyvatelům Země dá do vínku pouze možnost dosažení dokonalosti namísto dokonalosti samotné. Takže nechal lidstvo svému vlastnímu vývoji. Víceméně pak si už jen hlídal, aby mu lidstvo nikdy plně nevyhynulo, ať už zásahem přírodních sil nebo jiných bytostí. Někdy v době, když na lidstvo neměl delší dobu čas a to se pak vyvíjelo zcela jiným, než rámcově předpokládaným směrem, udělal nějakou korekci. Tu nechal zahynout či opustit Zemi mimozemskou rasu, tu nechal přežít jen určitou část lidstva. Lidstvo tak prodělávalo cyklické vývoje projevující se opětovnými sestupy z ducha do hmoty a výstupy z hmoty k duchu. Protože se tak lidstvo dostávalo při dalším a dalším cyklu stále o trochu výše, procházel vývoj ve spirále. Alespoň z vyššího pohledu Stvořitele, protože z lidského pohledu vývoj vypadal občas jako spirála s vrcholem dole.

Neobvyklý sen

Dnes se mi zdál velmi dlouhý a ve svém obsahu pro mě nezvyklý sen. Nebudu vypisovat dlouhé pasáže, kdy jsem prostě jen chodil po nějakých loukách a nádraží a přemýšlel o svém těle a jeho funkcích.
Začátek snu si buď nepamatuji, nebo zkrátka jako všechny ostatní sny ho neměl. Nevím důvod, ale ocitl jsem se mrtvý na pitevním stole a sledoval (svýma očima) patologa, jak zevrubně prohledává moje tělo. Nešlo mu ani o zjištění příčiny smrti, ale spíše mi to připadalo jako by zkoumal, co moje tělo během života zažilo, čím trpělo. Po rentgenech mi z několika částí vyjímal kousky kovů a kamínky, které mi vyskládané na dlani ukazoval. Vybavuji si jeden konkrétní kamínek vyjmutý z ramene a já si říkal, že konečně vím, proč mě během života ruka bolela (s rukou přitom nemám žádný problém). Byly mi vyjmuty (to jsem neviděl, jen jsem to věděl) i některé vnitřní orgány mající na starost výživu těla jako žaludek a střeva.

20. 5. 2013

Starost o občana a jeho zdraví

Minulý týden jsem byl podat žádost o povolení k vrtané studni a následnému napojení na rozvod vody v RD. Kdo již nějaké žádosti tohoto typu podával, jistě ví, že podklady k tomu potřebné jsem táhl div ne na dvoukoláku. A to jsem měl štěstí na firmu, která studnu (pardón průzkumný vrt) bude provádět, protože se postarali naprosto o všechny dokumentace a povolení, které mohli vyřídit bez mé maličkosti.
Po návštěvě s hromadou papírů jsem navštívil místní stavební úřad, kde mě, jak jinak, poslali do .... odboru životního prostředí. Tam ze samé péče o zdraví moje a obyvatel domu po mně vyžadovali rozbor vody se speciálním (asi na křídovém papíře?) potvrzením o nezávadnosti vody, respektive abych byl přesnější, nikoliv nezávadnosti, ale že je dle momentálně platných norem, které jsou pružnější než guma ve starých vojenských teplácích. Až to prý budu mít, ať přijdu a sepíšeme žádost. Tak jsem se optal, co by se stalo, když do žádosti (asi deset stran různých dotazníků a vyplňovaček - křížovka a sudoku pro hodně pokročilé dohromady) místo ".....zásobování RD pitnou vodou" napíši "....zásobování nepitnou vodou". Světe, div se, prý by se nestalo vůbec nic. Vlastně ano. Rozdíl by byl v tom, že žádost můžeme sepsat ihned na místě a dokonce ji i podat. S ironickým úsměvem mi bylo řečeno, že konečně jim je jedno, zda se otrávím nebo ne, že je to moje starost.

Už mě to vážně se..

Stejně jako miliony jiných i já jsem si kdysi dovolil míti tu drzost koupit si kousek pozemku a postavit vlastní RD. Nebudu tu mluvit o peripetiích, kdy jsem si za vlastní peníze na svém pozemku ani nemohl postavit svůj vlastní dům, aniž bych mohl rozhodovat o velikosti a tvaru oken, půdorysu, umístění, materiálu střechy, no zkrátka o ničem a místo vysněného jednopodlažního co nejvíce proskleného = prosluněného domku bydlím v nudné krabici.
Stejně tak jako miliony jiných jsem i já v pátek obdržel složenku, kde v kolonce "účel platby" stojí suché - daň z nemovitosti. 
Tady jsem našel nějakou definici:
"Daň z nemovitostí tvoří dvě dílčí daně – daň ze staveb a daň z pozemku. Obě daně mají odlišný způsob zdanění. Povinnost platit tyto daně vzniká na základě vlastnického nebo uživatelského vztahu k majetku a jejich úhrada je vyžadována bez ohledu na příjmy vlastníka. "

19. 5. 2013

Falešná úcta?

Včera jsem si vyslechl hlášení hrdé maminky, která seznamovala své okolí s činem své pětileté dcery. Cestou na návštěvu se zastavily na hřbitově, aby zkontrolovaly stav hrobu prarodičů. Dcera sama od sebe utrhla pár květin a položila je dle vzoru okolních na hrob prababičky, kterou v životě nepoznala, neviděla a dost možná ji neviděla ani na fotografiích.
Tak jsem si položil otázku, co to celé znamená? Možná se někoho dotknu, mnohé pohorším a dostanu nálepku necita. Podle mne je to zcela typická ukázka učení dítěte přetvářkám, nebo ještě hůř - dělání z dítěte cvičenou opičku. Je možné mít opravdovou úctu k někomu, koho jsem neznal? Myslím si, že nikoliv. Maximálně si mohu úctu vsugerovat díky lidem, kteří daného člověka znali a měli ho v úctě. Jenže jak mohu vědět, že ho ctí za něco, zač bych to samé dělal i já? Jsou přece na Zemi i místa, kde jsou uctíváni vrazi-sebevrazi, kteří s sebou vzali záměrně mnoho dalších nevinných lidí. Samozřejmě toto je můj úhel pohledu. A z toho mě pochopitelně vyplývá, že úcta je vztah k člověku, kterou jsem si k němu vytvořil díky osobnímu poznání, prožitkům, společným okamžikům a zakládá se na společných osobních hodnotách. Zároveň netvrdím, že si neznámý člověk úctu nezaslouží, ale tato úcta vychází, z jak bych to nazval - z davového efektu. A ten je, ať se to vezme z jakékoliv strany, manipulace. Vědomá nebo nevědomá, vedená zvenčí (druhými) nebo zevnitř, kdy si úctu vytváříme bez osobní zkušenosti.

Rüdiger Dahlke: Muž, který do vás vidí






„Buďte rádi za nemoci, ukazují vám cestu.“ „Mamograf způsobuje rakovinu.“ „Nesázejte na pozitivní myšlení, ale objevte svůj temný stín.“ Největší lékař naší doby má pro vás spoustu překvapení…

S Rüdigerem Dahlkem jsem strávil nejlepší dovolenou svého života. Během jedenadvacetidenního hladovění loni v červenci mi byly jedinou potravou i útěchou čistá voda a jeho Velká kniha půstu. Cesta do zákoutí duše a k pochopení vlastního těla coby jejího „chrámu“ v doprovodu skvělé knihy tohoto slavného německého lékaře, jenž má za sebou i čtyřicetidenní biblický půst, byla neocenitelnou zkušeností. Je jasné, že Dahlke nekáže vodu a nepije víno.

18. 5. 2013

Aktivita slunce nepolevuje

Dnes v noci byla další, tentokrát již "menší", erupce. Směr putování vyvržené sluneční hmoty z jedné z předchozích a menších erupcí, však dle předpokládaného (matematického) modelu je namířen (myslím, že doslova) přesně na Zemi. Pokud si pamatujete z předchozích článků, bylo již u nedávných třech erupcí stupně "X" i když jejich směr byl mimo naší planetu, předpokládán dopad na Zemi zítra kolem poledne, nejpozději do 22.5. Erupce stupně "C" směrovaná přímo k nám, by měla předchozí erupce doplnit. Můžete vidět na obrázku.
Nás by měla před nebezpečným zářením ochránit přirozená ochrana Země - magnetosféra a většinu částic, které by jí i tak prošly, pohltí atmosféra. Ale telekomunikační technika umístěná za nebo v méně aktivních částech tzv. Van Allenových pásů by dostala přímý zásah vysoce nabitých částic.

16. 5. 2013

Přání a jejich realizace

Přání - to je něco, oč nebyl, není a nikdy nebude ochuzen asi ani jeden člověk. Dalo by se říci, že přání je jedním ze základních koření a zároveň hnacích motorů našeho bytí zde. Jenže přání a jeho realizace jsou dva protilehlé dualitní konce. Jsou tu však ale dvě otázky. První - co vše si lze přát, aby to bylo realizovatelné? Tady je odpověď jednoduchá. V přáních nejsou hranice. Lze si přát naprosto vše bez ohledů na pravděpodobnost či fyzikální zákonitosti. Otázka druhá - co udělat, aby přání bylo uskutečněno? Tady už to tak jednoduché není. Osobně si myslím, že principy plnění přání jsou utajovaným tajemstvím. Umíte si představit jaké páky by vládnoucí struktury měly v ruce, když by skoro žádný člověk neměl obavy ze ztráty zaměstnání, neměl strach, zda zaplatí nájem nebo že dětem nebude na školu a důstojné oblečení?

15. 5. 2013

Potvrzení platnosti

Jelikož sluníčko hezky svítilo již od rána, dal jsem se do kopáčských prací - strhnout kousek břehu pro příjezdovou cestu. Jsem povahou vlk samotář a proto nejraději pracuji bez další pomoci. Nemusím pak brát žádné ohledy, nikdo mě nezdržuje ani nehoní do tempa, které mě brzy vyšťaví. Tak jsem si vzal kolečko, lopatu, krumpáč a hurá do práce. 
Bohužel někteří lidé mají pocit, že pokud v jejich okolí někdo pracuje, musí pracovat taky a nejlépe mu pomoci, ať chce nebo nechce. Takže se mi i přes protest vedený slušnou formou do mého pracovního prostoru nasoukal pomocník. Radost z práce byla rázem ta tam, protože mě neustále posílal na kafe nebo sednout nebo se mi buď doslova vrhal pod krumpáč a jal se rukama vybírat drny a kamení. A to i přes mojí zvídavou poznámku proč to jako dělá (chronické bolesti zad), když to lze bez jediného ohnutí páteře v poklidu vyhodit lopatou. Zkrátka měl pocit, že stát a čekat je výrazem lenosti či neschopnosti a tudíž je to neslušné. Když však vzal do ruky mojí lopatu a já neměl v tu chvíli co dělat, což nemám rád, protože jak vychladnu, už se mi nechce dál pracovat a navíc mi to nedělá dobře, když mi fouká na zahřátá nepracující záda, tak už se mi trochu začal hromadit adrenalin v krvi. Pak už jen stačilo vidět, jak s lopatou dělá mraky zbytečných a pro mě nepochopitelných pohybů a navíc mi likviduje pracně vytvořený rovný podklad a už jsem to nevydržel. V duchu jsem ironicky zařval:

14. 5. 2013

Cesta z Pekla do Nebe

(další pěkná povídka od Miroslava Zelenky)
Autor upozorňuje čtenáře, že následující povídka je čistý výplod jeho fantazie a nikdy, nikde, nijak a s ničím nemá žádnou souvislost. Pokud by někdo ze čtenářů spatřoval v něčem nějaké podobenství, činí tak na vlastní odpovědnost a nebezpečí.

V jednom paralelním vesmíru, na jedné zcela průměrné planetě, ve zcela průměrné sluneční soustavě existovalo (a pravděpodobně stále existuje) jedno zcela průměrné město. V tom městě žili zcela průměrní lidé a vládli mu zcela průměrní vládci. Dlouhodobým vývojem dospělo toto město do stavu civilizace, který nedával příliš velké vyhlídky na dlouhodobou šťastnou budoucnost, a abych se vyhnul zbytečným popisům a přitom čtenáři situaci objasnil co nejvýstižněji, stav byl velmi podobný tomu, jaký je v běžném větším českém městě.
Toto město se jmenovalo Peklo a mnoha jeho obyvatelům se na tomto názvu nezdálo nic divného. Město mělo přibližně 100.000 obyvatel, což ale není vůbec podstatné. Aby nemohly vznikat jakékoliv asociace s čímkoliv a kýmkoliv, jsou v této povídce obyvatelé místo jmen označováni čísly. Zároveň číslo (jméno občana) vyjadřuje i jeho mocenské postavení ve městě. Pro příklad muž se jménem Jedna je nejmocnějším mužem ve městě, což ale neznamená, že je nejvyšším oficiálním představitelem města (obdobně jako v běžném českém městě). Zrovna tak jméno Desettisíc je jménem běžného úředníka, Padesáttisíc jménem běžného dělníka a Stotisíc jménem běžného bezdomovce.

13. 5. 2013

ÚVAHA NAD KNIHOU JILL BOLTEOVÉ TAYLOROVÉ: MŮJ OKAMŽIK PROZŘENÍ



Přišlo mi od Vlabi a velmi rád hodím do placu:

Americká neuroanatomka (Lékařská fakulta při Harvardově univerzitě) prodělala v sedmatřiceti letech mozkovou mrtvici. Jako lékařka podrobně popisuje, jak člověk průběh ataku vnímá a jak poté následně bojuje s jeho následky. Kniha je obrovským přínosem, protože okem odborníka a zároveň nemocného mapuje oblast, o níž máme jen mlhavé představy.

V úvodu knihy autorka nabízí přístupnou formou pojatá vysvětlení základních funkcí mozku. Tyto kapitoly mne zaujaly v souvislosti se zde nedávno zmiňovanými otázkami kolem disharmonického rozvíjení mozkových hemisfér, kterého je – dost možná – vědomě a účelově využíváno k snadnějšímu ovládání lidstva.



Úryvek z knihy:

Pravá hemisféra (ovládá levou polovinu těla) funguje jako jakýsi paralelní prostor. Všemi smyslovými systémy najednou nám do mozku pronikají nezávislé toky informací. S každým dalším okamžikem vytváří naše pravá hemisféra mistrovskou koláž, obraz zachycující, jak přítomný okamžik vypadá, jak zní, chutná, voní, jaký je na dotek. Takto zpracované informace nám umožňují udělat si okamžitě přehled o prostoru kolem nás a o našem vztahu k němu.

12. 5. 2013

3D tisk hrozbou pro ekonomiky světa?

Jistě jste zaznamenali informační boom poslední doby z oblasti nových technologií, konkrétně 3D, kdy byla soukromou osobou doslova a do písmene vytisknuta funkční střelná zbraň. A to téměř s neomezenou variabilitou použití různého kalibru. Cena? Cena tisku!
Nechci tu teď rozebírat morálnost následného zveřejnění plánů pro stavbu této konkrétní zbraně. Umíte si představit, co tato technologie časem může způsobit? Už nyní se cena takové tiskárny pohybuje kolem 42.000Kč a jako se vším v této oblasti půjde raketově dolů v nepřímé úměrnosti s kvalitou tisku - možnosti, co vše lze doma vyrobit.

11. 5. 2013

Vánoční návštěva

(Povídka od Miroslava Zelenky)

Ležím. Jsem nemocný, ale neumírám. Dobře mi není. Jako bych měl únavový syndrom, chřipku a bůh ví co ještě dohromady, i když doktoři nic nenašli. Prý psychosomatické potíže. Někdo mně říkal, že toto kódované označení používají pro simulanty. Mně ale opravdu není dobře. Už mě to přestává bavit a ještě k tomu vánoce na krku. Ač ateista, použiju běžné fráze: „Pane bože, prosím tě, už mě toho zbav, nebo se z toho ještě zblázním.“
Slyším zvonit zvonek u dveří. Kdo to k nám leze takhle večer? Ještě že je doma manželka a může jít otevřít. Trochu se leknu, zda to není kontrola, ale pak si uvědomím, že se vlastně nemám čeho bát. Ležím v posteli a snad i vypadám docela zbědovaně.
Manželka přichází do ložnice: „Přišel nějaký starší pán a chce s tebou mluvit.“
Ptám se: „To je kontrolor na nemocenskou?“ 
„Tak to bych neřekla. Vypadá tak nějak mile a říkal, že ti může pomoct.“ „Pomoct? A v čem? Snad to není nějaký pojišťovák nebo něco takového. Ale vždyť je to jedno. Tak ho přiveď! Mně už je stejně všechno jedno.“
Po chvíli vstupuje muž neurčitého věku odhadem kolem padesátky – šedesátky. Ač silně negativně naladěn a připraven v podstatě cokoliv odmítnout, nemohu se ubránit velmi příjemného pocitu z příchozího. Manželka mezitím odchází a zavírá za sebou dveře.
Pozdravím: „Dobrý den, co si přejete?“
„Já nic, ty jsi měl přání.“
I když se jeví velice sympaticky, dotklo se mě, že mi tyká a ještě mně tvrdí, že si snad dokonce od něj něco přeju. Přesto se ho klidně až odevzdaně zeptám: „Kdo jste?“

10. 5. 2013

Z knihy Daleké cesty

(spisovatel Robert Monroe)
Vznáším se nad širokým hnědým polem asi ve výšce tři tisíce stop... ze spodní strany jsem placatý a zespodu do mne vniká obrovská životní energie... zvětšuji se a jsem stále větší a větší a s vervou měním přichá­zející energii ve svou součást... jsem vířící větrná smršť a moje pů­sobení zbavuje vodu energie. To mi pomáhá zvětšovat se, být pořád vě­domějším a bdělejším... čím jsem větší, tím jsem schopen vědět víc... Vypadám jako velká pýchavka a cítím, že rostu více do výšky než do šíř­ky... proudí teď ve mně ohromná životní síla, skládá se... (Okamžik, to je přece elektřina!)... jestli bude dostatek tekutiny a budu dál růst, jest­li bude stačit energie, která přichází zespodu, budu silný, opravdu sil­ný... náhle se ale vzdaluji energetickému sloupu a nedokážu tomu za­bránit, nedostávám už tolik energie, abych mohl...

BLIK!
Vznášíme se nad zemí, zrovna jsme nad hustým lesem. Hnědé pole, které je na dohled, se mi zdá povědomé. BB vlaje přede mnou. Chvěje se. (Legrace, viď?) Zamihotal jsem. (Co to mělo znamenat?!)

Pěstování rostlin bude trestný čin?


Nově navržený zákon Evropské komise by učinil ilegálním „pěstování, reprodukci a obchod“ s jakýmikoliv semeny rostlin, která nebyla „otestována, schválena a přijata“ novou EU byrokracií s názvem „Agentura EU pro odrůdy rostlin“.
Jmenuje se to Zákon o reproduktivním materiálu rostlin a zkouší to přenést na vládu starost o téměř všechny rostliny a semena. Domácí zahradníci, kteří si vypěstují vlastní rostlinky z neregulovaných semínek, by byli považováni podle tohoto zákona za zločince.
Koncept textu tohoto zákona, který byl už několikrát upravován kvůli ohromné nevoli zahradníků, si lze prohlédnout zde.
„Tento zákon by okamžitě skoncoval s profesionálním vývojem odrůd zeleniny pro domácí zahradníky, organické growery a farmáře drobných trhů,“ řekl Ben Gabel, pěstitel zeleniny a ředitel Katalogu skutečných semen. „Domácí zahradníci mají opravdu jiné potřeby – např. pěstují ručně, nikoliv strojně, a nemohou nebo nechtějí používat takových silných chemických postřiků. Neexistuje způsob registrace odrůd vhodných pro domácí použití, protože ty nevyhoví přísným kritériím Agentury pro odrůdy rostlin, kterou zajímá pouze schvalování sort semínek používaných při průmyslovém zemědělství.“

8. 5. 2013

Písmo a představivost

Všimli jste si, že v době, kdy mají děti největší fantazii, při hraní používají ve svých příbězích hlavně obrázky? Často nejde jen o vyjádření nějakého statického výjevu, ale má to svojí zápletku i rozuzlení. S postupem času, kdy se učí "normálnímu" písmu, jejich fantazie upadá. Ano, někdo by mohl namítnout, že to s tím vůbec nesouvisí, že se vyvíjejí další důležitější "nehravá" centra mozku a jiné vědecké složitosti. Já si myslím, že to není až tak zcela pravda. Samozřejmě souhlasím, že se mozek zdokonaluje ve svých funkcích a to takzvaně na všech frontách, ale ztráta fantazie tím podle mne až tak netrpí. Jedním z důvodů, které by to mohly mít na svědomí, je podle mne přechod z obrázkového dorozumívání na písmo hláskové. To je zase blábol, co?
obrázkové písmo
Takzvaně přirozený vývoj od obrázkového písma (piktogramy) přes klínové, logogramy (čínské písmo) až po hláskové s sebou nese sice svá pozitiva, ale pokud se na některá z pozitiv podíváme z jiného úhlu, může jít o negativum, a to dosti značné. Nebudu se tu zabývat vývojem písma, od toho jsou osoby povolanější a jistě bych se dopustil mnoha omylů a chyb.
Co má tedy fantazie dětí společného s hláskovým písmem? Právě, že vůbec nic! Obrázkové písmo na rozdíl od hláskového není jednoznačné. Přečtení závisí na představivosti. A tady je ten hlavní kámen úrazu - představivosti čtenáře. S představivostí se zřejmě nenarodíme, to by nás mimina asi překvapovala způsobem, který si raději ani nebudu domýšlet.

6. 5. 2013

Úvaha - je osud neměnný?

Téma osudu a svobodné volby se táhne dějinami lidstva i životem téměř každého člověka, ať to veřejně přizná nebo ne. Patří to mezi nejzákladnější otázky, které si každý alespoň jednou v životě položí. Někdo jen tak a často, jiný ve chvílích velkého zklamání či nepříjemných okolností (těžká nemoc, zranění, nehody aj). Otázky jako: Co je život? Co je po smrti - pokud vůbec něco? Jsme ve vesmíru jediní? Existují náhody? Máme každý svůj osud? Pokud ano, lze ho měnit? A jistě mnoho dalších významných otázek. Já bych se pokusil nastínit svoji momentální představu o tom, jak to s osudem může, ale pochopitelně ani nemusí, být. 
Přiznám se, že do včerejška byl můj náhled směrován o pár stupňů jinam, ale díky "lehčímu" popostrčení od přítele, mi zapadlo několik částí puzzle do sebe a dnes to vidím zase trošku jinak - lehčeji a veseleji. Jsem si téměř jist, že i tento nový náhled bude v budoucnu ještě několikrát upřesňován či poopravován, ale i to má své plusy - několikrát se mohu radovat z nových poznatků. Asi stejně jako sklerotik, který se denně dozvídá stále nové a nové věci :-)
Takže Osud. Je či není? Co se mě týče, tak jednoznačně ano. Je tu však několik ale.

3. 5. 2013

Osud vs. svobodná vůle

Vlabi mě upozornila na zajímavý dokument.
(Opět mi video nejde vložit přímo - prý neexistuje, tak to zkusím takto. Klikněte na obrázek.)



Z knihy Kdo se bojí smrti?

Dnes sem fouknu jednu z více než 220 otázek autora Jana van Helsinga, které položil entitě, jíž on sám nazývá Anděl přeměny, a odpověď této entity. Otázky v knize sice na sebe často navazují a k plnému pochopení textu je třeba přečíst knihu celou (některé názvy či slova mohou mít význam odlišný od vašeho současného vnímání), ale toto berte jen jako návnadu na zajímavou publikaci, díky které si lze rozšířit pole možností. Nikoliv nutně pravdivých, nicméně možností.

otázka:
Proto je nesmyslné bojovat proti temnu. Temno nemůže být poraženo, nemůže nijak odejít, tak jako nezmizí tma ve vesmíru, když tu rozsvítím světlo. Pro mé okolí však mohu být malým světýlkem a osvětlit ho ...

odpověď:

Chytrému napověz, hloupého nakopni.

Nedávno mi kamarád, kterého vídám každý den (i proto mi občas leze na nervy), vyprávěl jednu svou příhodu. Pracuje jako OSVČ a specializuje se na ošetřování kulhajících krav. Příhoda bude psána v prvním pádu jednotného čísla, čili přesně tak, jak ji vyprávěl on mně. Tato historka je skutečná a jelikož znám jejího účastníka, mohu se zaručit, že vše je pravda. Nakonec jsem chtěl dát nějaké svoje vlastní vysvětlení, ale moje volba názvu článku je myslím dosti výmluvná.

"Tak si představ, co se mi dnes stalo. Byl jsem normálně v práci, a protože veškerý obvazový materiál a léky si dodává majitel, což jak víš, je velké zemědělské družstvo, řekl jsem si, že si vezmu jeden dezinfekční sprej na koně. Pamatuješ si ho, ne? Ten, jak jsi na něm před měsícem jel. No a ten má teď nějakou vyrážku na noze a ta desinfekce je přesně, co na to zabere. V lékárně na mě udělají dlouhej nos, protože na zvířata tam nic nevedou a s veterinářem je to na dlouhý lokte. Těhle sprejů mají v kravíně plný krabice, tak jsem si řekl, že ten jeden za pár drobných je přece nezrujnuje, ne? Ani jsem to vlastně nebral jako vyloženou čórku.

2. 5. 2013

Protichůdné pravdy?

Možná to znáte. Dva vaši oblíbení autoři knih, nebo dva vámi uznávaní hledači a odkrývači nejenom "konspirační" pravdy s netradičními zdroji informací se k jedné a té samé události/věci staví rozdílně, nebo dokonce zcela opačně. Jak je to možné?
K tomuto tématu mne přivedl včerejší komentář od Petra H., za což mu děkuji, protože to byl pro mne komentář opravdu konstruktivní. Nebudu se tu rozepisovat o prorocích, předpovídačích, hádačích, o channelingu, zprávách z Plejád, Síria, o poselstvích od Gaii apod. Neberte to prosím nikterak ironicky. Prostě o tom tento článek není a tečka. Jde mi o informace získáváné z UIP (univerzální informační pole), které má vícero názvů a pravděpodobně budete znát např. název Akaša (též Akáša). Moderní definice Akaši je:

1. 5. 2013

Krok důvěry

Jak už jste si asi všimli, nepatřím ani do krabice s popiskem "ateisté" ani do bedýnky "pobožní". V dnešní době si těžko představit, která z těchto skupin je vášnivější a za svoji "věc" schopna dojít dál (myšleno ve všech aspektech slova schopná). Vlastně se neřadím do žádné skupiny. Život a svět beru tak, jak mě osobně dává možný smysl. Část vědomostí je posbíraná osobními zkušenostmi, jiná dedukcemi, vylučovací metodou a intuitivně filtrovanými informacemi. Snad principem, kdy stejné přitahuje stejné, si všímám, že lidí zaujímající stejný nebo obdobný postoj, rychle přibývá. Nebo tu tací byli vždy a jen díky této době zahazují zábrany a obavy z toho, co si o nich okolí pomyslí, když odkryjí svoje karty.
I tato sice ne moc početná zato rozrůstající se skupinka se dá rozdělit z určitého úhlu pohledu na dva hlavní proudy, v nichž jednu z hlavních rolí v životě člověka hraje jakési na vlastní pěst jednající Ego. Jedni ho berou jako nedílnou součást nás samotných a chtějí ho plně ovládnout, druzí se ho chtějí nadobro zbavit nebo alespoň co nejvíce potlačit. Obě dvě skupiny se však shodují na tom, že něco jako Bůh, Tvořitel a ředitel všeho existuje a že rozhodně nejde o jednu zaručenou, spravedlnost i tresty na všechny strany metající bytost. Shodují se v tom, že tento Tvořitel je vlastně ve všem a zároveň je vším, co existuje, a dost možná i v tom, co neexistuje.

Národ v lénu bohů

Zde si dovolím úryvek z knihy Ivo Wiesnera, což byl absolvent písecké reálky a brněnské techniky. Od roku 1958 pracoval v ústecké Spolchemii v oblasti výzkumu a rozvoje plastických hmot. Autor více než 330 patentů a asi 50 odborných a vědeckých prací publikovaných v různých odborných časopisech. Zabýval se esoterikou, historií dávných civilizací, starověkými technologiemi a především skrytými dějinami českého národa.


blaničtí rytíři